Milan Jungmann

Literární kritik, esejista, publicista a překladatel se narodil 18. ledna 1922 v Hořanech. Vystudoval slovanské literatury, estetiku a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964-67 byl šéfredaktorem Literárních novin, poté řídil Literární listy a Listy až do jejich zastavení v květnu 1969.

V období normalizace mu byla znemožněna publikační činnost. Vydával své texty v exilových časopisech, např. v pařížském Svědectví, v samizdatu (Lidové noviny, Obsah, Kritický sborník) a podílel se na samizdatové edici Petlice.

Je autorem množství literárních kritik, teoretických statí a úvah o literatuře, shrnutých ve výborech Obléhání Tróje (1969), Cesty a rozcestí (Londýn 1988), Průhledy do české prózy (1990) a O Josefu Škvoreckém (1993). Věnoval se v nich samizdatové, exilové i oficiální literární produkci, zejména nově vznikající próze se soudobou tematikou. Snad nejznámější stať Kunderovské paradoxy, ve které autor rozvedl polemiku o uměleckých kvalitách románu Nesnesitelná lehkost bytí, vyvolala řadu ostrých diskusí.  

V roce 1990 se stal předsedou Obce spisovatelů, funkci zastával až do roku 1994. O rok později mu byla udělena Cena F. X. Šaldy „za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky“.

Milan Jungmann zemřel 27. ledna 2012 ve věku devadesáti let.