Natalia Gorbaněvská

Natalia Gorbaněvská se narodila roku 1936 v Moskvě. Básnířka, překladatelka a nekompromisní ohhájkyně lidských práv byla jednou z osmi demonstrujících, kteří 25. srpna 1968 na Rudém náměstí protestovali proti sovětské okupaci Československa. Zatčena nebyla jen proto, že s sebou měla své tříměsíční dítě. Své přátele však nadále podporovala a o soudním procesu později vydala zprávu v publikaci Rudé náměstí v poledne.

V roce 1969 byla i ona uvězněna a umístěna ve vězeňské psychiatrické léčebně v Moskvě a Kazani. Po třech letech byla propuštěna a roku 1975 emigrovala do Paříže, kde začala vydávat své verše a editovat texty pojednávající o porušování lidských práv v Sovětském svazu.

„A není tu vůbec nic – ani strach,
ani strnulost před popravčím.
Pokládám hlavu na špalek
jako na rameno náhodného milence.“

Poezie Natalie Gorbaněvské přesahuje politiku. Její milostná lyrika připomíná „starou ruskou mystiku znovuvzkříšení skrze utrpení – je to poezie bolesti, samoty, odloučení, zoufalství, neštěstí hrozícího i přítomného“.

Natalia Gorbaněvská je první laureátkou Ceny Spirose Vergose za svobodu projevu, udělenou Festivalem spisovatelů Praha v roce 2008.

Natalia Gorbaněvská zemřela 29. listopadu v Paříži.