Paul-Eerik Rummo

Paul-Eerik Rummo, syn význačného dramatika a básníka Paula Rumma, debutoval básnickou sbírkou Ankruhiivaja (Anchor Heaver) v roce 1962. V průběhu 60. let vydal další dvě sbírky Tule ikka mu rõõmude juurde (Always Come to My Joys, 1964) a Lumevalgus ... lumepimedus (The Blinding Light of Snow, 1966) a zařadil se k vedoucí básnické generaci 60. let.

Pro Rummovy lyrické prvotiny jsou charakteristické politické motivy vyvstávají z komplikovaného fenoménu období sovětské okupace. Používáním symbolů navazuje Rummo na linii hermetické poezie po druhé světové válce.

Autor lyrických básní a divadelních her, jeho Hra s Popelkou z roku 1968 byla v roce 1971 uvedena i v New Yorku, se věnuje i překladům finských, ruských a anglických autorů (A. S. Puškin, T. S. Elliot, D. Thomas).

Mezi lety 1979 a 1986 působil Rummo jako literární editor estonském Národního divadle v Talinu (the Estonian Drama Theatre). Poté byl dva roky prezidentem the Estonian Writers’ Union. V roce 1992 vstoupil do politiky, nejprve jako ministr kultury, poté jako Minister of Population Affairs.