Hans Richter: Dada Köln

Byl to zprvu Baargeld, kdo vydával „Ventilátor" a pokoušel se jím nafoukat čerstvý vzduch do zatuchlé atmosféry německé současnosti. Jako v Berlíně byly i zde zřetelně slyšitelné třídně uvědomělé vrchní tóny, a ty byly tak úspěšné, že britské okupační úřady „Ventilátor" nakonec zakázaly.

Flétnové zvuky „Schammade", vydávané Ernstem a Baargeldem za příležitostné spolupráce Arpovy, byly spíše všeobecně anti než politické. A stejně jako v jiných centrech Dada objevovaly se i zde průvodní jevy anti, které se nelišily od umění a víc než zřetelně ukazovaly, že toto anti individua vůči společnosti, vůči zbloudilé společnosti, nijak nevadí rozkvětu umění.

V universu, jež manipuloval Max Ernst, stávaly se součásti strojů lidmi, lidé věcmi, věci přírodou, a to všecko se pohybovalo, vznášelo nebo ustrnulo v mechanickém prostoru, v podsvětí. Ve spolupráci s Baargeldem - a někdy taky s Arpem - vznikaly ty nejzvláštnější výtvory, ale taky nové techniky a způsoby malby, jež Ernst úspěšně pěstuje dodnes. V jeho frotáži - poškrábané nebo reliéfní plochy se natírají barvou a otiskují - zdokonalil staré čínské a řecké postupy otisků a tisků a učinil z nich vlastní rafinovanou techniku, která má být respektována jako jeho pracovní tajemství.

„V ledovém mlčení nemilosrdného pohledu do nitra, v mezním stavu mezi sny a bděním, rozvíjela se básnická činnost Maxe Ernsta, opojení, nepřetržitý kontakt mezi obrazovým světem táhnoucím kolem a vciťující se osobností, která ho pochycuje." (Tristan Tzara)

(z knihy DADA 1916 - 1966; dokumenty mezinárodního hnutí Dada, sestavil a komentuje Hans Richter - Southbury, Connecticut, copyright Goethe-Institut 1969)