Světlana Alexijevič

Autorka prozaických knih a novinářka Světlana Alexijevič se narodila 31. května 1948 v ukrajinském městě Stanislav, vyrůstala však v Bělorusku. Po ukončení studií se věnovala žurnalistice a autorskou dráhu započala v minském literárním magazínu Neman.

Jako novinářka se s odhodláním a odvahou pouští do reportáží, které nevytěsňují minulost. Dramatické události, jako byla druhá světová válka, pád Sovětského svazu či katastrofa v Černobylu, popisovala s neochvějnou vizí, že dějiny nemají být zapomenuty. 

Za své postoje se z ní brzy stala persona non grata a Lukašenkův totalitní režim se postaral o její odchod. Bělorusko opustila v roce 2000 a v dalších letech našla útočiště v Paříži a Berlíně.

K jejím nejznámějším knihám patří prozaický debut Válka nemá ženskou tvář (česky 1986) a Modlitba za Černobyl (česky 2002). Nejen díky těmto publikacím bývá charakterizována jako autorka literární kroniky sovětské a postsovětské doby.

Tvůrčí talent prokázala i na poli dokumentárním, kdy je podepsána pod scénáři více jak dvou desítek krátkých snímků. Její tři dramatické opusy byly uvedeny na evropských scénách (mimo jiné ve Francii a Německu). 

V roce 2013 obdržela Světlana Alexijevič Mírovou cenu německých knihkupců a ve Francii Prix Médicis Essai. Francouzská společnost také ocenila její poslední knihu Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka a vybrala ji v anketě o nejlepší román roku 2013. 

V roce 2015 autorka získala Nobelovu cenu za literaturu.