Zemřel Robert Stone, autor slavného románu Žoldáci

Robert Stone se narodil roku 1937 v newyorském Brooklynu. Otec rodinu krátce po jeho narození opustil. Matka trpící schizofrenií nezvládla péči o syna, a ten tři roky strávil v katolickém sirotčinci. Později spolu kočovali po Americea, žili ze sociálních dávek a jak sám říkal, nikde nezůstali déle než pár měsíců. Události z divokého dětství zpracoval v částečně autobiografické povídce Nedostatek soucitu (Absence of Mercy) a tvrdil, že právě díky své matce dokáže psát o psychických chorobách a rozumí jazyku šílenství.

Střední školu nedokončil, protože „pil příliš mnoho piva a byl militantním ateistou“. K psaní se ale dostal díky čtení – ve dvaceti jeho literární vkus utvářel Moby Dick, Odysseus nebo legendární román Na cestě. V šedesátých letech se krátce zapsal na newyorskou univerzitu, později studoval kreativní psaní na Stanford University u spisovatele Wallace Stegnera. Šedesátá léta však pro něj byla především ve znamení přátelství s beatnickým básníkem – Ken Kesey se spolu s obyvateli komuny Merry Pranksters objevil v jeho knize Zelená mládí (2007). Sblížil se také s partou z Greenwich Village, ke které patřil Neal Cassidy, Allen Ginsberg nebo Jack Kerouac.

Život Roberta Stonea byl plný dobrodružství: byl námořníkem, redakčním poslíčkem v New York Daily News, prodavačem encyklopedií, válečným zpravodajem ve vietnamském Saigonu, univerzitním profesorem... a především spisovatelem. Hned Stoneův první román Zrcadlová síň (A Hall of Mirrors, 1967) obdržel dvě významné ceny pro debutanty – Cenu Williama Faulknera i Cenu Houghtona Mifflina.

V druhém románu Žoldáci (v originále Psí vojáci, 1975) vytěžil zkušenost válečného zpravodaje (do Vietnamu jej vyslal londýnské časopis Ivy), zážitky z námořnického života a pozorování zkorumpovanosti americké politického systému a vyvanulosti hnutí hippie. Třetí román Vlajka na východ slunce (A Flag for Sunrise, 1981) popisující hořkosladké osudy několika obskurních postav jako idealistické jeptišky či zklamaného veterána z války ve Vietnamu se stal bestsellerem a byl nominován mimo jiné na Pullitzerovu cenu, stejně jako pozdější sbírka povídek Medvěd a jeho dcera (1997).

Robert Stone o sobě říkal, že je velkým perfekcionistou a zároveň obrovským lenochem, a proto se snažil psát rychleji a kratší útvary. V románech Děti světla (1986) a Outerbridge Reach (1992) rezignoval na touhu po dalším „velkém románu“ a věnoval se charakterovým studiím: příběhu neúspěšné hollywoodské herečky a snaživci toužícím po obeplutí světa. Politický román Damašská brána (Damascus Gate, 1998) zavedl čtenáře do Jeruzaléma, oproti tomu Zátoka duší (Bay of Souls, 2003) byla inspirovaná cestou na Haiti. Poslední próza Smrt černovlasé dívky vyšla až po dlouhých deseti letech, v roce 2013, šlo o psychologický thriller odehrávající se v Nové Anglii na univerzitním kampusu. Právě v této knize Stone využil dlouholetou zkušenost s vyučováním na elitním univerzitách jako Princeton, Amherst nebo Yale.

„Prostě vytváříte obrazy. Stejně jako každý jiný umělec zobrazujete svá dilemata. A ten obraz může být klidně krásný, ale to dilema tu už bude navždy. Vhled člověku pomáhá. Vhled je jakési rozklíčování. Ale – při vší úctě k Freudovi – nevyléčí vás. Když něčemu rozumíte, ještě nejste vyléčeni,“ říkával Stone, jenž se při psaní nechával inspirovat stylem Fitzgeralda, Gogola, ale jako většina jeho souputníků především Hemingwayem a jeho reportážním stylem.

Stone nepřestával toužit po napsání takzvaného „velkého románu“, při hledání inspirace zacházel až do krajností, unikal k alkoholu. V jednom rozhovoru o psaní a citech prohlásil: „Musíte se zabývat obrovskými emocemi, kde je ale chcete pořád brát?“

Život autora slavného titulu Žoldáci, který časopis TIME zařadil na seznam 100 nejlepších anglicky psaných románů v letech 1923–2005, se uzavřel v lednu roku 2015.

Ze zahraničního tisku připravila Tereza Semotamová.