Archivy | Autoři | Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert Česká republika

Básník, spisovatel, novinář a překladatel se narodil 23. září roku 1901 v Praze. Po nedokončeném studiu na gymnáziu začal ve dvacátých letech pracovat v několika redakcích a nakladatelstvích. Již v roce  1919 debutoval verši v časopise Republika a rok poté se stal spoluzakladatelem avantgardního uměleckého sdružení Devětsil. Se vstupem do KSČ souvisel i Seifertův nástup do redakce Rudého práva. Několik měsíců také pracoval pro redakci brněnského komunistického deníku Rovnost, kde řídil kulturní přílohu. V dalších letech působil jako redaktor v několika nakladatelstvích a redigoval revui Děvetsilu.

V roce 1929 podepsaný projev sedmi komunistických spisovatelů a novinářů namířený proti soudobému vedení KSČ však vyústil v jeho vyloučení ze strany a vypovězení z Komunistického nakladatelství a knihkupectví.

Od třicátých let působil v několika denících (Právo lidu, Ranní noviny či Národní práce).

V padesátých letech byla proti Seifertovi, na popud sekretariátu ÚV KSČ, vedena ostrá kritická kampaň. Proto byly některé bibliofilské tisky Seifertovy poezie z počátku padesátých let antedatovány. Omilostnění mu přinesla až doba po Stalinově smrti.

V 53. roce podepsal Seifert spolu s dalšími 41 českými spisovateli petici určenou prezidentu republiky, požadující milost pro vězněného básníka a tvůrce hermetické poezie Josefa Palivce. O tři roky později přinesl Seifertovi velký ohlas kritický příspěvek, který pronesl na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů.

V roce 1968 byl zvolen předsedou rehabilitační komise Svazu československých spisovatelů, o rok později se stal předsedou nově založeného Svazu českých spisovatelů, jenž však byl rok nato pro svůj nesouhlas s vojenskou okupací země a „normalizační" politikou rozpuštěn. V období normalizace byla Seifertovi znemožněna publikační činnost. To mu však nezabránilo, aby se stal jedním z prvních signatářů Charty 77.

11. října roku1984 mu byla za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti" udělena Nobelova cena za literaturu; cenu ve Stockholmu převzaly jeho děti.

Jaroslav Seifert zemřel dva roky po předání Nobelovy ceny, a to 10. ledna v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce.