Saadi Yousef: Amerika, Amerika

Video: Saadi Yousef a Taťjana Medvecká čtou na 21. Festivalu spisovatelů Praha.

Amerika, Amerika

Bože ochraňuj Ameriku,

můj domov, drahý domov!

Francouzský generál, který vyvěsil trikoloru

nad Nuqrat al-Salman, kde jsem byl zavřený

před třiceti lety...

vprostřed obrátky o sto osmdesát stupňů,

která rozpoltila zadní šiky irácké armády,

generál, který miloval vína ze Saint Emilion,

nazval Nuqrat al-Salman pevností----

Na zemském povrchu rozlišují generálové jen dva rozměry:

všechno, co vyčnívá, je pevnost,

všechno, co je placaté, je bitevní pole.

To byl ale přitroublý generál!

Naproti tomu Liberation byl v topografii zběhlejší,

irácký chlapec, který dobyl jeho titulní stránku,

seděl za volantem spálený na uhel

na dálnici Kuvajt-Safwan,

zatímco televizní kamery

(válečná kořist poražených a jejich identita)

byly v bezpečí v náklaďáku, jako ve výkladní skříni

na třídě Rivoli.

Neutronová bomba je vysoce inteligentní.

Umí rozlišit mezi

 „já“ a  „identitou“.

Bože ochraňuj Ameriku,

můj domov, drahý domov!

Blues

Jak dlouho budu šlapat do Sacramenta?

Jak dlouho budu šlapat do Sacramenta?

Jak dlouho budu šlapat domů?

Jak dlouho budu šlapat za svou holkou?

Jak dlouho budu šlapat do Sacramenta?

Dva dny už po řece neplula loď.

Dva dny, dva dny, dva dny.

Moje milá, jak se k tobě dostanu?

Znám tuhle řeku,

jenže, ó jenže, ó jenže,

dva dny už po řece neplula loď.

La Li La La Li La La Li La La Li La

Cizince se zmocní děs,

neboj se, můj milý koníku,

neměj strach z divokých vlků

neměj strach, tahle země je moje země.

La Li La La Li La

La Li La La Li La

Cizince se zmocní děs.

Bože ochraňuj Ameriku,

můj domov, drahý domov!

Já taky miluju jeansy a jazz a Ostrov pokladů

a Silverova papouška a balkóny v New Orleansu.

Miluju Marka Twaina a parníky na Mississippi a psy

Abrahama Lincolna.

Miluju pšeničná a kukuřičná pole a vůni virginského tabáku.

Jenže nejsem Američan.

Je to snad důvod k tomu, aby mě pilot v americké stíhačce poslal zpátky do doby

kamenné?

Nepotřebuju ani ropu, ani samotnou Ameriku, ani slona,

ani osla.

Nech mě být, pilote, nech být můj dům se střechou z palmových listů

i ten dřevěný most.

Nepotřebuju tvůj most Golden Gate, ani tvoje mrakodrapy.

Potřebuju vesnici, ne New York.

Proč jsi ke mně přišel ze své Nevadské pouště, vojáku, ozbrojený až po zuby?

Proč jsi jel takovou dálku až do Basry, kde dřív plavaly ryby až u našeho zápraží?

U nás prasata neryjí v zemi.

Máme tu jen vodní buvoly, líně okusující vodní lilie.

Nech mě být, vojáku.

Nech mi mou proutěnou chýši na vodě, můj oštěp na lovení ryb.

Nech mi má hejna stěhovavých ptáků a zelená pírka.

Vezmi si svoje řvoucí kovové ptáky a rakety Tomahawk. Já nejsem

tvůj nepřítel.

Jsem ten, který se brodí po kolena rýžovými poli.

Nech mě mému prokletí.

Nepotřebuju tvůj soudný den.

Bože ochraňuj Ameriku,

můj domov, drahý domov!

Ameriko:

Pojďme si vyměnit dárky.

Vezmi si svoje pašované cigarety

a dej nám brambory.

Vezmi si zlatou pistoli Jamese Bonda

a dej nám rozverný smích Marilyn Monroe.

Vezmi si stříkačku od heroinu pohozenou pod stromem

a dej nám vakcíny.

Vezmi si svoje plány vzorových věznic

a dej nám vesnické domky.

Vezmi si knihy svých misionářů

a dej nám papír na básně, které tě zhanobí.

Vezmi si, co nemáš,

a dej nám, co máme.

Vezmi si pruhy ze své vlajky

a dej nám hvězdy.

Vezmi si plnovous afgánských mudžáhídů

a dej nám plnovous Walta Whitmana plný motýlů.

Vezmi si Saddáma Husejna

a dej nám Abrahama Lincolna,

nebo nám nedávej nikoho.

Když se teď dívám na balkón,

na letní nebe, na letní léto,

Damašek se omámeně točí mezi televizními anténami

a pak klesá, hluboko do kamenů pevností,

do věží,

do arabesek ze slonoviny,

a klesá, hluboko, daleko od Rukn el-Din

a mizí daleko od balkónu.

A pak

vzpomínám na stromy:

datlové palmy u naší mešity v Basře, na konci Basry,

ptačí zobáček,

dětské tajemství,

letní slavnost.

Vzpomínám na datovou palmu.

Dotýkám se jí. Stávám se palmou, když padá černá,

bez listů,

na protrženou hráz, zasažena bleskem.

A vzpomínám na mohutnou moruši,

jak se zmítala pod vražednou sekerou...

a zaplnila proud listím

a na ptáky

a na anděly

a na zelenou krev.

Vzpomínám, jak květy granátových jablek pokryly chodníky.

Studenti v čele dělnického průvodu...

Stromy umírají

ubité.

Omámené,

nestojící, stromy umírají.

Bože ochraňuj Ameriku,

můj domov, drahý domov!

My nejsme rukojmí, Ameriko,

a tvoji vojáci nejsou vojáci Boží...

My jsme ti chudí, naše je země utopených božstev,

božstev býků,

božstev ohňů,

božstev smutků, jež uhnětou hlínu a krev v píseň...

Jsme chudí a náš je bůh chudých,

jenž vychází z rolníkových žeber,

hladový

a jasný

a pozvedávající hlavy vysoko vzhůru...

Ameriko, my jsme ti mrtví.

Ať přijdou tvoji vojáci.

Kdo zabije člověka, ať ho zase vzkřísí.

My jsme ti utopení, drahá dámo.

My jsme ti utopení.

Ať přijde voda.

Damašek, 20. 8. 1995

z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová

foto: Petr Machan, PWF 2011