Bensalem Himmich: Ty, který jsi povznesen nad můj smutek

Vítr vane v mém nitru
a zpívá písně kostrám v písku.
Nemám před tebou žádné tajemství.
Není nic, co by mě od Tebe oddělovalo,
nic co by Tě ode mě oddalovalo.
Země je jako ring,
do kterého necháváš člověka vstoupit s pevnou půdou pod nohama,
který jsi stvořil, abys naplnil Svá očekávání,
a vystavil zkoušce nešťastné a slabé.
Kdybych od Tebe odešel, sám ve své nahotě,
zůstal bych každý večer opuštěný se svou úzkostí,
před očima by se mi vytrácela božstva starých časů
a měnila se v prach.
Vrátil jsem se k Tobě, který mě vedeš správnou cestou,
a očekával, že sešleš Proroka, obestřeného slávou.
Jeho oči budou hořet plamenem dokonalosti a statečnosti,
sevře nás ve ve své konejšivé náruči, ozáří nás světlem obrody a věčnosti
a jeho mysl nepřestane bojovat s klamem a ranami Osudu.