Edmond Jabès

Edmond Jabès (1912-1991), jeden z nejpozoruhodnějších představitelů moderní světové literatury, se narodil v Káhiře. Počátkem třicátých let studoval v Paříži, kde se přátelil s Maxem Jacobem a surrealisty. Během Suezské krize v roce 1956 byl nucen opustit Egypt a trvale se usadil v Paříži.

„Ve všech svých knihách se zabývá dvojakou ranou vědomí, odcizením člověka od ostatního stvoření. Zkoumá podstatu knihy a slova – člověka, definujícího se pomocí slova ve vztahu ke všemu, co jej ohrožuje – smrt, mlčení, prázdnota, nekonečnost Boha, který pro nás toto všechno symbolizuje.“

V roce 1963 vydal Jabès první svazek Knihy otázek – díla, rozvrženého do deseti let a sedmi svazků. „Snažím se odpovědět na základní otázku Mallarmého, který tvrdil, že „vše, co je svaté – vše, co zůstává – musí být zahaleno tajemstvím“. Jabès však hledá odpověď i na otázku přežití Židů.

Říká: „Jsi ten, kdo píše a je psán – jsem v knize, kniha je můj vesmír, můj domov, moje země – kniha je můj dech a moje spočinutí.“
V knize je příběh, který není vyprávěn – jen komentován.

V roce 1967 přijal Edmond Jabès francouzské občanství. Je držitelem francouzské Ceny kritiky a Státní ceny za poezii.

Kromě Knihy otázek mezi jeho díla patří: Od knihy ke knize, Kniha podobností, Kniha sdílení, Návrat ke knize a řada dalších.