Ewald Murrer

V letech 1985-1990 pracoval jako zahradník při Kanceláři prezidenta republiky. Na počátku devadesátých let se začal aktivně věnovat literatuře, a to postupně v časopise pro nezavedenou literaturu Iniciály, v nakladatelství Mladá fronta, v soukromé rozhlasové stanici Rádio Echo a ve státním Českém rozhlasu. V roce 1997 se stal šéfredaktorem Magazínu Lidových novin, poté byl dva roky šéfredaktorem Magazínu Mladé fronty Dnes. Od roku 2000 působil jako vedoucí editor magazínu Quo a od roku 2001 byl jeho šéfredaktorem.

V 80. letech Murrer publikoval samizdatově, a to samostatně i ve sbornících. První knihou, kterou rozšířil mezi čtenáře, byla sbírka básní Holub na střeše (1980, strojopis). Tištěné publikace se dočkal až o deset let později v podobě almanachu čtyř autorů s názvem Básně (společně s B. Chlíbcem, P. Kolmačkou a M. Salavou). Oficiální debut, autorský výbor ze samizdatových textů, vydalo v roce 1992 nakladatelství Mladá fronta v Edici Ladění pod názvem Mlha za zdí. Zatímco v Mlze za zdí převažovaly krátké lyrické básně psané volným veršem, do následující sbírky Vyznamenání za prohranou válku (1992) jsou zařazeny kompozičně propracované cykly obsahující básnické prózy.

Dále vydal lyrickou prózu Zápisník pana Pinkeho (1993), sbírku básní Situace (1995) a soubor povídek Sny na konci noci (1996). Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1999 překlad souboru prozaických miniútvarů Sny na konci noci. V časopiseckých překladech a v antologiích vychází Murrerova poezie i próza po celém světě. Zatím poslední vydanou knihou Ewalda Murrera je Nouzové zastavení času z roku 2007.

Inspirací Ewalda Murrera je lidová poezie, pohádky, mýty a legendy. Z nich si básník „výpůjčuje“ symboliku, propojuje ji se symbolikou novodobou a vzniká tak křehký příběh, který nemá za úkol vyprávět sám o sobě, ale naznačit čtenáři, jak vnímat příběh vlastní.