Jaroslav Holoubek

Básník, publicista a fotograf Jaroslav Holoubek, se narodil v roce 1946 na Vysočině v Nové Vsi u Chotěboře. Vystudoval historii a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, kde také převzal doktorát z filozofie.

Než se mohl živit psaním, střídal různé profese – pracoval jako archivář, prodavač či fasádník. Poté už se živil téměř výhradně novinařinou, jako redaktor literárních a filmových periodik. Začínal v šedesátých letech v brněnském měsíčníku Host do domu, v Praze byl činný ve skupině básníků sdružené kolem časopisu Divoké víno (jehož obnovená verze dnes vychází na internetu).

Vydal více než desítku básnických sbírek, jmenovat můžeme například knihy Úžas, Včelí král, Piha na nose, Faustovy narozeniny, Hořká komedie, Kdybych se nenarodil nebo Čínské hůlky. Jeho básně vyšly také v antologii české poezie Báseň mého srdce.

Z prózy stojí za pozornost dvě knihy publicistických rozhovorů – se zpěvákem Karlem Černochem (Já bejval divnej kluk) a fotografem manželů Havlových Alenem Pajerem (Teď už to můžu říct). Je také autorem publikací o železničním stavitelství Příběhy staveb a okřídlených kol a o stavbách silnic a dálnic Cesta časem.

Jeho poezii charakterizuje tázání se po lidském bytí, lidový jazyk ve střetu s mytologickými motivy i city a láska a její věčné hledání. Vyznačují se mírnou naivitou, jako by autor zůstal studentem, i s tím pohledem na svět a touhou po jeho lepších stránkách.

Je překládán do řady evropských jazyků a získal několik literárních ocenění, v čele s Evropskou medailí Franze Kafky za literaturu.

Jaroslav Holoubek zemřel v listopadu roku 2016.