„Pravda nestačí.“

John Ashbery, jeden z nejvýznamnějších amerických básníků, se narodil roku 1927 v Rochesteru v New Yorku. Kontroverzní, sebestředný, záviděníhodně francouzský, Ashbery odmítá „teatrálnost dlouhých nářků, protože bytí v čase je snesitelné“. Vzpírá se popisům – „dokonce i pravidlům a logice surrealismu“.

„Žiju v následujícím paradoxu: jsem významný básník, ale nikdo mi nerozumí. Moje básně znamenají to, co říkají, ale není tu žádné poselství, nic jimi světu nechci říct, jenom to, o čem přemýšlím, když píšu.“

Od poloviny padesátých let žil Ashbery téměř dvacet let ve Francii, překládal francouzské detektivky a působil jako redaktor a literární kritik – v těchto povoláních pak pokračoval i po svém návratu do New Yorku.

„Vyzkoušel jsem všechno, ale jen máloco bylo nesmrtelné a svobodné. Jako kdybychom se zdržovali v místě, kam občas pronikne slunce, vždycky jen na chvilku, a čekali, až se kdosi objeví. Pokřikujeme na sebe, zatímco slunce žlutě září na zeleň javoru.“

Z rozsáhlého Ashberyho díla vyšel česky výbor s názvem Autoportrét ve vypouklém zrcadle, významné jsou jeho překlady do angličtiny Maxe Jacoba, Pierra Reverdyho, Raymonda Roussela, Pierra Martoye a Rimbaudových Iluminací.

V překlad Pavla Dominika vyšla v češtině kniha Autoportrét ve vypouklém skle (Odeon, 1989).

John Ashbery zemřel 3. září 2017 ve věku 90 let v americkém Hudsonu.