Miloslav Topinka: Trhlina

Hrudky hlíny...

Hrudky hlíny, co sotva drží pohromadě.
Přelet ptáka, pád listu se stromu.

Pole nepole, trn netrn,
seberu kámen, a tam ten pryč!

Ptáci táhnou, rozrážejí prostor.
Křivky jejich letu rýhují oblohu.

Obloha nabitá energií křivek nepřítomných ptáků.

K večeru rozhazuji popel kolem lůžka
a ráno, při probouzení, netrpělivě hledám
očima stopy, podobné stopám ptáků.
Trhliny v prostoru.

Mosty - průniky

Vesmír / vosí hnízdo.
Plástve galaxií a plástve prázdna prolínají.

Vesmír jako tenká, pružná plachta, která se
prohýbá pod tíží hmoty. Plachta s prohlubní.

Děravá plachta vesmíru,
                       prostoru,
                       tmy.

/  Proměna  /

Proměna člověka, i proměna těla.
Probouzení. Proměna vnímání.

Je to jen okamžik. Člověk se dotkne těch nejzazších
hranic. Horizontu. Má novou kůži, nové tělo.

Tělo / hvězda. Průsvitné obrysy.
Tvar závisí na přitažlivosti, na tlaku na tělo
/při vyšším tlaku by bylo užší, uzavřené v mušli,
do spirály/.

Podivné napětí, svírání prostoru.
Průchod tunelem / smrtí.
Pád modrým a narůžovělým nebem.
Náhle vše utichá. Jen vřetena, nebo spíš víry světla.

Svítáníčko

V dutině stromu pytel tmy 
ve větvích havraní hnízdo 
křís ho! plátno se trhá 
brzo se rozední 
Červánky měkce na dlani 
hvězda tak blízko

Světlo se klube režnou plachtou nebe
proráží štěrbinou rtů 
skořápka praská
řeč mezi prsty zebe
Prostor je hluchý
polyká tmu

/  Komu tomu dám  /

Ráno co ráno čekám na přílet havranů
Přilétají
Prosvítají
Hvězda zamrzá

Dotýkáš se dotýkám
zvolna si zvykám
na prázdno

Sem tam zakřupe sníh

Svítá
Kůže prosvítá
mezi křídly
světlo zašustí

Probouzíš se
Rozpouštíš
tmu na jazyku
jen tak
ze zvyku

Světlo v hrsti
mezi prsty
přetéká

Kolena blízko
Oči hluboko

Nejdřív oči, rty, dlaně
Oči o něco blíž 

Pramínek světla mezi prsy
klouže po jazyku
rozpouští rty

Polykám
až se zalykám
pronikám
dolů, hluboko dolů
jak nejhlouběji to až jde

Pod kůži, za kůži, za oči, skrz

Slyšíš?  Zas to křuplo
Křídla havranů
protrhla oblohu

Ostré světlo

A pak už nic

A pak už nic