Archivy | Autoři | Tadeusz Konwicki

Tadeusz Konwicki Polsko    FSP 2004, 2002

Napsal dvacet románů, ale i scénáře – například k filmům Faraon a Austria, a je režisérem. Patří ke spisovatelům, kteří zanechali nejtrvalejší stopu na polské poválečné literatuře a kultuře. Je považován za mluvčího snah, postojů, nadějí i vzteku několika generací.

Počáteční období tvorby Tadeáše Konwického bylo poznamenáno tendenčností, začátkem osvobozování se od ní byl román Z obklíčeného města (1956). K nejkrásnějším v celé tvorbě spisovatele patří romány: Díra v nebi (1959), Zvěročlověkoupír (1969), Kronika milostných událostí (1974) a Bohiň (1987). Portrétování současnosti, jalového území a promarněného času, se nejsilněji projevuje v cyklu psychologických románů, ke kterým patří: Současný snář (1963), Nanebevzetí (1967) a Nic nebo nic (1971). Společná je jim analýza společenské paměti, ve které je uloženo válečné a stalinské zlo, a také konstrukce hrdiny, který se nejdřív nemůže smířit se svojí identitou, protože na jejím dně leží vina. Posléze zase není schopen tuto identitu poznat, protože na cestě k ní stojí nedostatek vztahů mezi vlastní osobou a současností, která ji obklopuje.

Prohloubením tohoto obrazu se stal další cyklus, ke kterému patří nejslavnější díla literatury vydávané mimo státní cenzuru: Polský komplex (1977), Malá apokalypsa (1979) a Podzemní řeka, podzemní ptáci (1984). Byly to romány – varování, díla udržovaná v tónině politické grotesky, ukazující společnost na pokraji rozpadu způsobeného "rozmytím" klíčových hodnot (svoboda, vlastenectví, zrada, otroctví).

Díla, která tvoří cyklus - Kalendář a přesýpací hodiny (1976), Východy a západy měsíce (1982), Nový svět a okolí (1986), Večerní záře (1991) a Pamflet na sebe (1995) - mají formu zápisků, které tvoří novinové noticky a esejistické vsuvky, útržky literárních děl a společenské indiskrece. Jejich lehkost, kouzlo, široká škála humoru a nálad z nich udělaly, podobně jako z "Deníku Gombrowicze", opravdové literární bonbónky a také často následované vzory.

O významu Konwického v polské literatuře rozhoduje umění přecházet od nadhledu ke společenské angažovanosti a také schopnost nalézat literární formy, které vyjadřují stav společenského rozptýlení a současně nabízejí cesty obnovy významů a hodnot.

Tadeusz Konwicki zemřel ve věku 88 let ve Varšavě.