Autorské čtení Anne Waldman

Kořeny poetiky americké básnířky Anne Waldman nalezneme v americké beat generation – po boku Allena Ginsberga nebo Eda Sanderse. Dnes své verše vtěluje do podoby spontánních performancí, často doprovázených elektronickou nebo živou hudbou. Na letošním mezinárodním Festivalu spisovatelů Praha doprovodily básnířku Pavla Jonssonová a Marka Míková, členky legendární undergroundové kapely Zuby nehty. 10. června jsme tak měli jedinečnou příležitost poslechnout si do češtiny poprvé přeložené básně této pozoruhodné autorky …

Sen o Jacku Kerouakovi

Mluví jako utržený ze řetězu o špatnosti žen, má je ale rád. Ach, ty trpké, kruté tóny démona ženství. Je v zimním pokoji v Nové Anglii plném potlačovaných pudů, a což je zvláštní, vypadá jako starý bordel v Eldoře, s netopýry zalezlými do zdí. Na vzdálenější straně je odlupující se tapeta se zlatým vzorem lilií jako na francouzském královském erbu na zeleném podkladu. Poblíž stojí jeho „erb“, nebo spíš „zástava jeho matky (ušák)“. Vypadá jako scvrklá jelení hlava velikosti králičí packy s francouzským nápisem kostrbatě naškrábaným na dřevěné plaketě pod ním „est peur“ (překládá „je strach“, ale je to podobné, či zní to, jako „espoir“ – naděje.) Klepe se ve starém kabátě z velbloudích chlupů, kouří – chesterfieldky? Old Gold? – před běsnícím ohněm. Chce „lovit a hromadit ,“ tvrdí, je však příliš chladno. Kam teď můžeme vyrazit drancovat, když „všechna nebesa poničena jsou“? Napadá mě, že kdybych se jen narodila dřív, mohla bych ho milovat, starat se o něj. Jsem teď nablízko jeho tváři a v tančícím světle ohně vidím běsnící krvinky. Složité vzory aboriginů vytetované na nevšedně čisté tváři. „Je to unášení, naplavenina, maso a kost, umrtvení, kamenná tvář, život je přehrabané bojiště,“ mumlá. Jsem součástí buddhistického plánu dosáhnout toho, aby se znovuzrodil a „osvobodil všechny vnímavé bytosti“. Zvu ho, aby četl na Akademii pedantské budoucnosti. Co ale můžu nabídnout? „Snažila, zkoušela jsem zavolat, tvůj telefon byl hluchý, a proto jsem přišla.“ „Hmmm.“ Už se vzdaluje někam jinam, oči vlhké a skelné.

Zkrášlování prázdného prostoru

Zkrášluji prázdný vesmír
všechny patiny se setkávají v prázdném prostoru
růž červenající se na prázdném vesmíru
Líčím prázdný vesmír
nanáším oční stíny na prázdný vesmír
maluji obočí prázdného vesmíru
roztírám krémy po prázdném vesmíru
maluji neobyčejný svět
zavěšuji ozdoby na prázdný prostor
zlaté klipsy, lakované hřebínky, plastové vlásenky na prázdný vesmír
zapichuji špendlíky do prázdného vesmíru
chrlím po prázdném prostoru vesmíru, očarovávám prázdný vesmír
zaplňuji, pěchuji, přecpávám prázdný vesmír
ovíjím náhrdelníky kolem prázdného vesmíru
Jen pomyslete, představte si to: malovat neobyčejný svět
náramky na zápěstích
přívěsky zavěšené na prázdný vesmír
vkládám svou paměť do prázdného vesmíru
svlékám vás
věším pomačkané šaty na hřebík
věším zelený kabát na hřebík
tančím večer, skončilo to večerním tancem
stále myslím na to, že zkrášlím prázdný vesmír
chci vás postrašit: visící noc, unášená noc,
bědující noc, dcero sužovaného spánku, chci ti nahnat hrůzu
poutám za chladného dne
poutám sílu dvaceti vazounů
poutám svůdné barevné ženy, úplně všechny
poutám masivní skálu
poutám visící noc, unášenou noc, sténající noc, dcero spánku plného starostí
poutám mé dluhy, zmagnetisovávám telefonní účet
poutám kořen mého přiostřeného jazyka
dělám ve vodě misku z dlaní, stříkám vodu na prázdný vesmír
vodu již pije prázdný prostor
Pohleďte, co myšlenky svedou
Pohleďte, co svedou slova 
od ničeho až k tváři
od ničeho až ke kořenu jazyka
od ničeho až k promlouvání o prázdném vesmíru
poutám jasan
poutám tis
poutám vrbu
poutám uran
poutám neekonomickou a neobnovitelnou energii uranu
mrštím uranem do prázdného prostoru
poutám červenou barvu, svádím ji do prázdného vesmíru
vkládám západ slunce do prázdného vesmíru
beru modř z jeho očí a nabízím jako oběť prázdnému vesmíru
obnovitelnou modř
beru zeleň ze všeho, co přichází k životu, roste to & šplhá do
prázdného vesmíru
kladu bělost sněhu k nohám prázdného vesmíru
svírám žluť kočičích očí sedících v
černém vesmíru tisknu je ke svému srdci, prázdnému prostoru
chci, aby se hněď téhle podlahy pozvedla až do prázdného vesmíru
Rozebrat podlahu, abych našla hnědou
opět ji spojila kouzlem prázdného vesmíru 
Chci tuhle starou zeď rozebrat jak na to myslím
jsem bohatá v myšlenkách
přemýšlím nad tím, že zkrášlím prázdný vesmír
Všechno se v prázdném vesmíru rozpadá
slabý střízlivý týden se drolí, klejicha je odvanuta do prázdného vesmíru
poutám hvězdy, které se ti odráží v oku
od ničeho až k těmhle prstům, co píší na klaviatuře
od ničeho až k nohám losa
od ničeho až k šíji jelena
od ničeho až k porcelánovým zubům
od ničeho až ke krásnému místu borovice v lese
když jsem postavila vodu, nechala jsem to běžet
když jsem nechala vodu téct
společně vytírala v prázdném vesmíru
Prázdný vesmír se dá popsat lépe
Obraťte se naruby a možná se vytratíte
v prázdném vesmíru má člověk novou definici
Na pomíjivosti se mi líbí střet mého velkého těla s prázdným vesmírem
Skládám zase podlahu dohromady
Stavím znovu zeď
Pleskám maltu na cihly
Stahuji mašinérii křehkým drátem
Neexistuje věčná nit života, možná vlákno žití z  ryzího zlata
začínám uvnitř zpívat o prázdném vesmíru
pokaždé se objeví nějaký nový detail
lepím na zeď obrázek, který mám tak ráda:
černá noc bez měsíce za venkovskými kostkovanými závěsy
vše je ozářeno z prázdného vesmíru
podkasávám si na těle černé lněné šaty
tížící noc, unášenou noc, sténající noc
dcero sužovaného spánku
Tohle mě napadá
Podávám vzhůru zrcadlo k lapání hvězd, všechno mě napadá venku
v noci v mé lebce prázdného vesmíru
vycházím do hvězdného ledu
opět buduji dům ve vzpomínce na prázdný vesmír
Tohle mě napadá o prázdném vesmíru
Nikdy už se to nemá zmiňovat
Jen pomyslete
představte si
malovat neobyčejný svět
mluví se o odívání těla zvláštními ozdobami
aby vám to připomnělo slavnostní slib prázdného vesmíru
mluví se o promluvě ve vaší mysli jež je jako housenka bource morušového
ráda bych si troufla do místa, jež by nebylo vycizelované
sypu na zem písek
Z mlhy se vynořují předměty a vozidla
kaňon je dnes v noci nebezpečný
náhle tu jsou varovná světla
Hlídka pomáhá, vede
mluví se o zvolnění
mluví se o ženském božstvu
svírám ji vřesovcem
svírám zubem tygra
svírám mým krystalem křemene
magnetisuji světy
pokrývám se šperky
piji nektar
objevil se nějaký nový detail
na jejím střevíci je flitr
existuje studie o její botě
pneumatiky jsou kvůli obtížnému stoupání opatřeny hřeby
dávám si ruku ke tváři
Líčím prázdný vesmír
Chtěla jsem vám nahnat hrůzu nocí, jež mě vyděsila
nesoucí se noc, sténající noc
Někdo stále dotíral, abyste zapomněli na prázdný vesmír
všechno si to oblékáte
malujete si nehty
navlékáte si šály
celou dobu dodáváte přitažlivost prázdnému vesmíru
Ať už se jmenujete jak chcete, řeknu vám „prázdný vesmír“
s těmi vašimi smyšlenkami, s tanci, myslete na to
s tím vaším zábavným způsobem zpěvu přijměte to
s těmi vašimi úsměvy vyslovte s tím souhlas
s tou vaší nesmírnou družinou & hromaděním myslete na to
s vašimi statisty
přijměte to
s vaším bohatstvím, s vaší lenivou štěstěnou, vyslovte s tím souhlas
když nejvíc vypadáte jako pták, tak nastal čas to přijmout
když švindlujete, myslete na to
když jste uzavřeni do své hlavě plné trýzně
když nejste při smyslech
když stále trváte na
chvále blahořečení v mnoha jazycích
Začíná to kořenem jazyka
začíná to kořenem srdce
je mícha větru
zpívajícího & sténajícího v prázdnotě

z angličtiny přeložil Josef Rauvolf

foto © Festival spisovatelů Praha, Petr Machan

publikováno 6. července