Edmond Jabés: Básně

Píseň bez názvu

A od té doby
mají ptáci čtyři křídla
nevěsta prstýnek
příliv kytici
skalní útes jazyk
aby mohl tlachat, aby mohl tlachat...
A od té noci
mají stěny čtyři střechy
smutek oblek
krása hnízdo
a postel stěžeň
aby mohla plavat, aby mohla plavat...
A od toho ztroskotání
má moře čtyři paže
sbohem všechny krysy
perly dýku
nebe šátek
aby mohlo plakat, aby mohlo plakat



Píseň o cizinci

Hledám člověka,
kterého neznám,
nikdy to nebyl tak já sám,
jako co ho tak hledám.
Má snad mé oči, mé ruce
a všechny ty myšlenky podobné
troskám naší doby?
Období tisíce ztroskotání,
moře přestává být mořem,
stalo se ledovou vodou hrobů.
Ale dál, kdo ví dál?
Děvčátko zpívá pozpátku
a nad stromy panuje noc,
pastýřka uprostřed ovcí.
Vyrvěte žízeň zrnku soli,
jehož žízeň žádný nápoj neuhasí.
Ten svět se užírá kamením,
že jako já pochází odnikud



Cizinec

Koketní snaha věcí
vypadat jaké jsou
Svět je uzavřená společnost
Cizinec se v něm těžko prosadí
Vyčítají mu gesta i jazyk
A za svou trpělivou zdvořilost
sklízí jen nadávky a výhrůžky

přeložila Helena Beguivinová