Svět v roce 1968

Dne 6. června 1968 otřásla Amerikou další politická vražda: v Los Angeles byl zastřelen horký kandidát na prezidenta Spojených států Robert F. Kennedy, bratr někdejšího prezidenta Johna F. Kennedyho, jenž zemřel stejným způsobem.

Po agresivních protestech na Národním sjezdu Demokratů v Chicagu se deziluze Američanů ještě prohloubila. Proces s Chicagskou sedmou (The Chicago Seven), již tvořili ti, kteří protestovali na sjezdu, řádně zahýbal americkou justicí.

V Asii se stupňoval konflikt ve Vietnamu. Po ofenzivě v Nha Trangu a masakru ve vesnici My Lai plném krutostí ztratila americká armáda i poslední zbytky sympatií ve světě. V Londýně bylo při protestech na Grosvenor Square zraněno přes 200 účastníků a 91 zasahujících policistů.

Ve městě Catonsville ve státě Maryland skupina kněžích známá pod přezdívkou Catonsvillská devítka pomocí napalmu demonstrativně spálila desítky povolávacích rozkazů.

Na univerzitách po celých Spojených státech propukaly studentské bouře. Nejvýznamnější byly protesty na Kolumbijské univerzitě v New York City, kde studenti hlasitě vyjadřovali nechuť k americké účasti ve vietnamské válce i proti přetvrávající segregaci, a na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde dlouhodobě působila skupina lidí kolem hnutí za svobodu projevu.

I  v Japonsku se bojovalo s policií: studentům došla trpělivost se stavem vysokého školství. V Číně řídil Mao Ce-Tung svou kulturní revoluci.

V Mexico City vedly politické násilnosti, jež místní univerzitní vůdci vedli v ulicích města, k masakru na náměstí Tlatelolco. Počet mrtvých a zraněných nebyl nikdy oficiálně potvrzen. O deset dní později začaly v hlavním městě Mexika olympijské hry, jichž se ovšem nezúčastnilo 32 afrických zemí na protest proti účasti Jižní Afriky, která praktikovala politiku apartheidu.

V hlavním městě Jamaiky Kingstonu propukly nepokoje, když Brity kontrolovaná jamajská vláda nepovolila profesoru Rodneymu návrat na Univerzitu Západní Indie kvůli jeho radikálně socialistickým názorům.

I ostatní země procházely obdobím divoké transformace. Svazijsko a Mauricius získávají nezávislost. Vlády v Panamě a v Peru ztrácejí půdu pod nohama.

Ve Francii proběhlo Krvavé pondělí, při němž pět tisíc demonstrantů svedlo ostrý boj s pařížskou policií. Celý incident vedl ke generální stávce téměř devíti miliónů dělníků po celé Francii. Jejich revoluční nadšení polevilo až poté, co jim prezident de Gaulle slíbil rozsáhlé ústupky. Na druhou stranu však starý generál zásadně posílil přítomnost vojáků v ulicích, aby napříště podobný zápal rychleji zkrotil.

Ve Spolkové republice Německo rostlo v průběhu šedesátých let napětí mezi generacemi. Levicově orientovaní studenti a mládež požadovali důkladné prošetření německé nacistické minulosti. Situace se v průběhu let vyostřovala a v roce 1968 dokonce došlo k pokusu o vraždu studentského předáka Rudiho Dutschkeho. I tato událost přispěla k tomu, že byla založena Frakce Rudé armády (RAF), nechvalně proslulá teroristická organizace, jež v průběhu následujícího desetiletí provedla desítky teroristických útoků po celém Německu.

V Řecku svrhli studenti v roce 1967 vojenskou vládu a nastolili demokracii.

V Polsku eskaloval antisemitismus proti Židům, kteří přežili nacistické koncentrační tábory. Komunisté je teď začali vyhazovat ze země.

V socialistickém Československu se vlády nad komunistickou stranou ujímá Alexandr Dubček a v republice propuká Pražské jaro. To násilně skončilo 21. srpna 1968 invazí sovětských jednotek společně s armádami ostatních zemí východního bloku.

Proč se zrovna rok 1968 stal rokem tolika převratných změn? I po čtyřiceti letech stále hledáme odpověď.