Archivy | Autoři | Imre Kertész

Imre Kertész Maďarsko

Imre Kertész

Kertész se narodil 9. listopadu 1929 v Budapešti. Jako čtrnáctiletý byl deportován přes Osvětim do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Utrpení v lágrech přežil a v roce 1945 se vrátil do Maďarska. Po návratu, v padesátých letech, dokončil střední školu a po maturitě se živil jako dramatik, publikoval své články v novinách a překládal, především filozofická díla (Nietzscheho či Freuda), která výrazně nasměrovala jeho další tvorbu.  

Knižně debutoval v roce 1975 románem Sorstalanság (Člověk bez osudu, česky vyšlo v roce 2003 v překladu Kateřiny Pošové). Prózu začal psát již v druhé polovině 50. let a ačkoli je považována za Kertészovo zásadní dílo nedočkala se v době svého vydání výrazného ohlasu. Možná právě tato deziluze jej podnítila k napsání dalšího románu výstižně nazvaného Kudarc (Fiasko, česky 2005). Fiasko je zpovědí zneuznaného romanopisce, jehož neúspěch vede až k naprosté apatii.

V roce 1990 vydaný Kaddis a meg nem született gyermekért (Kaddiš za nenarozené dítě, do češtiny přeložila Dana Gálová v roce 1998) je do jisté míry spojen s autorovou prvotinou Člověk bez osudu stejně jako s pozdější Likvidací (v češtině vyšlo v roce 2006). Společným leitmotivem této volné tetralogie je holocaust, „dosud neukončený, všudypřítomný stav Evropy“.

K dalším dílům patří sbírku povídek z roku 1991 Az angol lobogó (Anglický prapor), o dva roky později vydaný svazek studií A holocaust mint kultúra (Holocaust jako kultura) a sbírka próz z let 1991–95 Valaki más (Někdo jiný).

 

Imre Kertész

Imre Kertész: Člověk bez osudu

26.02.2009 Ukázky

Domů jsem dorazil přibližně ve stejnou dobu, jako když jsem odjížděl. Když se v Buchenwaldu zeptali i mě, jestli bych měl chuť vydat se na cestu, byly lesy všude kolem už dávno zelené, na hrbolech nad společnými hroby posledních mrtvých už rovněž vyrostla tráva a taky už měkl asfalt v tom letním vedru na appellplatzu, zanedbaném od počátků těch novějších časů a zaneřáděném smetím a odpadky vychladlých táboráků, různými hadry, papíry a plechovkami. Jeli bychom většinou samí mladí, pod vedením podsaditého, brýlatého, prošedivělého člověka, jednoho z celebrit maďarského lágrového komitétu, který by cestou vyřizoval, co je třeba.

Celý článek >




CZ | EN