Archivy | Autoři | Slavenka Drakulić

V Mramorové kůži sochařka vytesá z mramoru sochu a nazve ji „Tělo mé matky“. Když sochu matka uvidí, pozná v ní veškerou trýzeň a zmar jejich vztahu a pokusí se o sebevraždu. V důsledku té tragédie se musejí společně vyrovnávat se sexuálním konfliktem, který je pronásleduje z minulosti, a se vzpomínkou na muže, který jim zasáhl do života. Provokativní román Slavenky Drakuličové bourá tabu, jímž je obraz matky z pohledu sexuality, a zkoumá temná zákoutí ženské duše a ničivé působení tělesné touhy ve střetu s pouty mateřské lásky.

2. část

Když jsem si lehla do vany, ozval se ve mně zvláštní pocit, že jsem lehčí než jindy. Napadlo mě, jestli jsem třeba přes noc nezhubla, a to pomyšlení mě rozesmálo. Chtěla jsem si dát trochu pěny, ale žádnou jsem nemohla najít: představila jsem si ji, jak poloprázdnou láhev zelené tekutiny s vůní borovice v záchvatu trapnosti odhazuje do koše.

S., příběh zasazený do doby vrcholící války v Bosně odhaluje jednu z nejhrůznějších podob kteréhokoli válečného konfliktu: násilí, které na ženách páchají okupační vojska. S. líčí osudy bosenské ženy, která ve vyhnanství právě porodila nechtěné dítě, dítě bez vlasti, jména, otce i jazyka. Příchod dítěte na svět v ní vyvolává vzpomínku na ještě drásavější zážitek – jak ji srbští vojáci opakovaně znásilňovali na „ženské světnici“ v zajateckém táboře. S. ve vzpomínkách znovu prožívá nevýslovná zvěrstva, která přetrpěla, a svým příběhem – aktuálním, zvláštně naléhavým, jednoznačným líčením boje o život – přibližuje nejtemnější stránku lidské povahy v čase války.

V tělocvičně je dusno. Lidé sedí na lavicích podél stěn i na podlaze. Muži kouří a vzduch houstne. Celkem je tu na sto lidí. Je mezi nimi i hrstka školáků z vesnice; ostatní děti se z okolních vísek do školy dopravují pěšky nebo autobusem. U dveří hlídá muž se samopalem a dvěma nábojnicovými pásy zavěšenými na nahých prsou.

Tábor nás všechny postihl stejně, myslí si. Poznamenal nás poskvrněnou krví, všechny bez výjimky. Ženy už tu existují pouze v množném čísle. Bezejmenné, zaměnitelné zjevy bez tváře. Dělí se pouze na dvě skupiny, mladé a staré.