Archivy | Autoři | Vladimír Holan

Vladimír Holan Česká republika

Vladimíru Holanovi byl věnován 9. ročník Festivalu spisovatelů Praha.

Básník a překladatel se narodil 16. září v roce 1905 v Praze. Po vystudování gymnázia pracoval jako úředník a redaktor Umělecké besedy v časopisu Život. Od čtyřicátých let se věnoval výhradně literární činnosti. Holanovy lyrické juvenilie jsou ještě poznamenány pomalu odcházejícím poetismem. V polovině třicátých let, po vydání prvních sbírek básní, se tak mohlo zdát, že se zařadí mezi představitele teorie tzv. čisté poezie Henriho Bremonda, francouzského historika a literárního kritika. Český překlad jeho eseje na toto téma vyšel právě v roce 1935. Pozdější básnická tvorba se tedy nese ve znamení spirituality, kterou se Holan přibližuje R. M. Rilkovi.

Nový rys do jeho tvorby přinesla v roce 1937 vydaná sbírka Kameni, přicházíš ..., kterou se teprve jako básník etabloval. Holan tehdy začal vnímat poezie jako "službu" lidem a tento vývoj dovršil v době mnichovské krize, kdy vznikl jeho cyklus Září 1938.

V těžkých letech 1938-45 byl Holan spolu s dalšími básníky promlouvajícím hlasem a morální podporou národa. V roce 1939 odvážně publikuje jinotajnou báseň Sen, nezapomenutelnou zůstane i báseň z doby mobilizace Noc z Iliady. Pod euforickým dojmem osvobození podlehl stejně jako jiní tvůrci a intelektuálové iluzi komunismu a hned v roce 1946 uveřejňuje Rudé právo jeho vyznání Proč jsem se stal komunistou?

Holan, který na čas vstoupil do KSČ, pak v roce 1948 ve Svobodných novinách publikoval List anglickým a americkým básníkům, ve kterém vyjádřil podporu únorovému převratu. Sbírky tohoto období charakterizují Holanův nejzazší záměr, kterým bylo stát se lidem srozumitelnějším, jak je tomu např. v Rudoarmejcích z roku 1947.

Kritický zlom nastal v roce 1950, kdy na lednové pracovní konferenci Svazu československých spisovatelů přednesl Ladislav Štoll svůj referát Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. Štoll tak stanovil závazné směrnice socialistického realismu v poezii a zároveň zaútočil nejen na dílo nedávno zemřelého Františka Halase, ale i na tvorbu Holanovu. Básník se ocitá bez možnosti publikovat a bez prostředků je nucen čelit existenčním starostem. Verše píše dál navzdory veškeré nepřízni doby a nemožnosti vydávat  a jeho tvorba první poloviny padesátých let se tak stává jeho nejvýznamnější tvůrčí etapou. 

K Holanově básnické rehabilitaci dochází až v první polovině šedesátých let. V roce 1963 je jejím prvním znamením výbor Noční hlídka srdce. V roce 1977 umírá Holanovým milovaná dcera a nemocný básník přestává psát a tři roky nato umírá.