Anne Waldman - čtení na Festivalu spisovatelů Praha

Bez stehování uzavřela oko sokola

bez zájmu, bez sémě perly, bez stehování uzavřela oko sokola, bez na pohled příjemné a přiměřené řádnosti, bez otřepaných pravd o tobě, ó, zmatený a alkoholem otupělý vědátore, bez sporných pochybností nebo metabolismu, bez geografické kategorie řeči, jež bude se rodit v bolestech, bez  náznaku nebo záblesku “sekulárního” mistrovství, bez rituálního rámování a uzpůsobování, bez teatrálního smyslu pro ilusi a nějakého přehazování, vně nebo uvnitř termosféry, aniž by pracovala proti vám, a pokud ano, tím, že dokážete pokračovat bez ní, bez gavot, bez gazel, které studujete v sousedících perských poesiích, bez roztříštění a bez potápěčského zvonu, jak přežijete? bez nenasytných divokých koček, bez smyslu pro pocit bezpečí, které jste vždy očekávali, bez té vaší staré známé trémy, bez bombardování jeskyň, bez jejich mystéria, bez jeskyní ve vaší vzpomínce na tajemství, jež žije v jeskyních, které touží po tom, aby existovaly jako otisk v jeskyni oné paměti, bez nýtů, co drží křídlo pohromadě, co drží celou tu pulsující mašinérii pohromadě, co trvají na nadvládě nýtu, bez něhož byste neměli plán na sepnutí ramen pro mechanicky jednajícího člověka, co drží kapitál pohromadě, bez jeho vlastního myšlení soukolí a ozubených koleček, ozubů, vaček, čepů a muder, co hrají prim, bez všech těch pixelů a úsilí o větší nadvládu, bez hranic, které je třeba překračovat, bez toho, že by bylo třeba nosit věci přes hranice, invase do vaší domoviny (blíží se? přijde brzy?), bez toho, co je to za volání za noci, jaký hovor je přijat, jaká nuance, jaká blbá nálada za noci, jaké martyrium snění o vašem vlastním zrození, vašem vlastním konci historie nebo konce spekulování o tom, jaký hovor, jaký alarm to zní hluboko v domě?



Zkrášlování prázdného prostoru

Zkrášluji prázdný vesmír
všechny patiny se setkávají v prázdném prostoru
růž červenající se na prázdném vesmíru
Líčím prázdný vesmír
nanáším oční stíny na prázdný vesmír
maluji obočí prázdného vesmíru
roztírám krémy po prázdném vesmíru
maluji neobyčejný svět
zavěšuji ozdoby na prázdný prostor
zlaté klipsy, lakované hřebínky, plastové vlásenky na prázdný vesmír
zapichuji špendlíky do prázdného vesmíru
chrlím po prázdném prostoru vesmíru, očarovávám prázdný vesmír
zaplňuji, pěchuji, přecpávám prázdný vesmír
ovíjím náhrdelníky kolem prázdného vesmíru
Jen pomyslete, představte si to: malovat neobyčejný svět
náramky na zápěstích
přívěsky zavěšené na prázdný vesmír
vkládám svou paměť do prázdného vesmíru
svlékám vás
věším pomačkané šaty na hřebík
věším zelený kabát na hřebík
tančím večer, skončilo to večerním tancem
stále myslím na to, že zkrášlím prázdný vesmír
chci vás postrašit: visící noc, unášená noc,
bědující noc, dcero sužovaného spánku, chci ti nahnat hrůzu
poutám za chladného dne
poutám sílu dvaceti vazounů
poutám svůdné barevné ženy, úplně všechny
poutám masivní skálu
poutám visící noc, unášenou noc, sténající noc, dcero spánku plného starostí
poutám mé dluhy, zmagnetisovávám telefonní účet
poutám kořen mého přiostřeného jazyka
dělám ve vodě misku z dlaní, stříkám vodu na prázdný vesmír
vodu již pije prázdný prostor
Pohleďte, co myšlenky svedou
Pohleďte, co svedou slova  
od ničeho až k tváři
od ničeho až ke kořenu jazyka
od ničeho až k promlouvání o prázdném vesmíru
poutám jasan
poutám tis
poutám vrbu
poutám uran
poutám neekonomickou a neobnovitelnou energii uranu
mrštím uranem do prázdného prostoru
poutám červenou barvu, svádím ji do prázdného vesmíru
vkládám západ slunce do prázdného vesmíru
beru modř z jeho očí a nabízím jako oběť prázdnému vesmíru
obnovitelnou modř
beru zeleň ze všeho, co přichází k životu, roste to & šplhá do
prázdného vesmíru
kladu bělost sněhu k nohám prázdného vesmíru
svírám žluť kočičích očí sedících v
černém vesmíru tisknu je ke svému srdci, prázdnému prostoru
chci, aby se hněď téhle podlahy pozvedla až do prázdného vesmíru
Rozebrat podlahu, abych našla hnědou
opět ji spojila kouzlem prázdného vesmíru  
Chci tuhle starou zeď rozebrat jak na to myslím
jsem bohatá v myšlenkách
přemýšlím nad tím, že zkrášlím prázdný vesmír
Všechno se v prázdném vesmíru rozpadá
slabý střízlivý týden se drolí, klejicha je odvanuta do prázdného vesmíru
poutám hvězdy, které se ti odráží v oku
od ničeho až k těmhle prstům, co píší na klaviatuře
od ničeho až k nohám losa
od ničeho až k šíji jelena
od ničeho až k porcelánovým zubům
od ničeho až ke krásnému místu borovice v lese
když jsem postavila vodu, nechala jsem to běžet
když jsem nechala vodu téct
společně vytírala v prázdném vesmíru
Prázdný vesmír se dá popsat lépe
Obraťte se naruby a možná se vytratíte
v prázdném vesmíru má člověk novou definici
Na pomíjivosti se mi líbí střet mého velkého těla s prázdným vesmírem
Skládám zase podlahu dohromady
Stavím znovu zeď
Pleskám maltu na cihly
Stahuji mašinérii křehkým drátem
Neexistuje věčná nit života, možná vlákno žití z  ryzího zlata
začínám uvnitř zpívat o prázdném vesmíru
pokaždé se objeví nějaký nový detail
lepím na zeď obrázek, který mám tak ráda:
černá noc bez měsíce za venkovskými kostkovanými závěsy
vše je ozářeno z prázdného vesmíru
podkasávám si na těle černé lněné šaty
tížící noc, unášenou noc, sténající noc
dcero sužovaného spánku
Tohle mě napadá
Podávám vzhůru zrcadlo k lapání hvězd, všechno mě napadá venku
v noci v mé lebce prázdného vesmíru
vycházím do hvězdného ledu
opět buduji dům ve vzpomínce na prázdný vesmír
Tohle mě napadá o prázdném vesmíru
Nikdy už se to nemá zmiňovat
Jen pomyslete
představte si
malovat neobyčejný svět
mluví se o odívání těla zvláštními ozdobami
aby vám to připomnělo slavnostní slib prázdného vesmíru
mluví se o promluvě ve vaší mysli jež je jako housenka bource morušového
ráda bych si troufla do místa, jež by nebylo vycizelované
sypu na zem písek
Z mlhy se vynořují předměty a vozidla
kaňon je dnes v noci nebezpečný
náhle tu jsou varovná světla
Hlídka pomáhá, vede
mluví se o zvolnění
mluví se o ženském božstvu
svírám ji vřesovcem
svírám zubem tygra
svírám mým krystalem křemene
magnetisuji světy
pokrývám se šperky
piji nektar
objevil se nějaký nový detail
na jejím střevíci je flitr
existuje studie o její botě
pneumatiky jsou kvůli obtížnému stoupání opatřeny hřeby
dávám si ruku ke tváři
Líčím prázdný vesmír
Chtěla jsem vám nahnat hrůzu nocí, jež mě vyděsila
nesoucí se noc, sténající noc
Někdo stále dotíral, abyste zapomněli na prázdný vesmír
všechno si to oblékáte
malujete si nehty
navlékáte si šály
celou dobu dodáváte přitažlivost prázdnému vesmíru
Ať už se jmenujete jak chcete, řeknu vám „prázdný vesmír“
s těmi vašimi smyšlenkami, s tanci, myslete na to
s tím vaším zábavným způsobem zpěvu přijměte to
s těmi vašimi úsměvy vyslovte s tím souhlas
s tou vaší nesmírnou družinou & hromaděním myslete na to
s vašimi statisty
přijměte to
s vaším bohatstvím, s vaší lenivou štěstěnou, vyslovte s tím souhlas
když nejvíc vypadáte jako pták, tak nastal čas to přijmout
když švindlujete, myslete na to
když jste uzavřeni do své hlavě plné trýzně
když nejste při smyslech
když stále trváte na
chvále blahořečení v mnoha jazycích
Začíná to kořenem jazyka
začíná to kořenem srdce
je mícha větru
zpívajícího & sténajícího v prázdnotě



Sen o Jacku Kerouakovi

Mluví jako utržený ze řetězu o špatnosti žen, má je ale rád. Ach, ty trpké, kruté tóny démona ženství. Je v zimním pokoji v Nové Anglii plném potlačovaných pudů, a což je zvláštní, vypadá jako starý bordel v Eldoře, s netopýry zalezlými do zdí. Na vzdálenější straně je odlupující se tapeta se zlatým vzorem lilií jako na francouzském královském erbu na zeleném podkladu. Poblíž stojí jeho „erb“, nebo spíš „zástava jeho matky (ušák)“. Vypadá jako zcvrklá jelení hlava velikosti králičí packy s francouzským nápisem kostrbatě naškrábaným na dřevěné plaketě pod ním „est peur“ (překládá „je strach“, ale je to podobné, či zní to, jako „espoir“ – naděje.) Klepe se ve starém kabátě z velbloudích chlupů, kouří – chesterfieldky? Old Gold? – před běsnícím ohněm. Chce „lovit a hromadit ,“ tvrdí, je však příliš chladno. Kam teď můžeme vyrazit drancovat, když „všechna nebesa poničena jsou“? Napadá mě, že kdybych se jen narodila dřív, mohla bych ho milovat, starat se o něj. Jsem teď nablízko jeho tváři a v tančícím světle ohně vidím běsnící krvinky. Složité vzory aboriginů vytetované na nevšedně čisté tváři. „Je to unášení, naplavenina, maso a kost, umrtvení, kamenná tvář, život je přehrabané bojiště,“ mumlá. Jsem součástí buddhistického plánu dosáhnout toho, aby se znovuzrodil a „osvobodil všechny vnímavé bytosti“. Zvu ho, aby četl na Akademii pedantské budoucnosti. Co ale můžu nabídnout? „Snažila zkoušela jsem zavolat, tvůj telefon byl hluchý a proto jsem přišla.“ „Hmmm.“ Už se vzdaluje někam jinam, oči vlhké a skelné.



 Pamatuji si, jak mě zatýkali
— podle Joe Brainarda


Pamatuji si, jak jsem byla zatčena u Továrny na nukleární zbraně v Rocky Flats, co jsem měla na sobě: červenobílou havajskou košili, bílý slamák s kostkovanou stuhou, bílé kalhoty s decentním pukem vepředu.

Pamatuji si na strážné v těch jejich černých „akčních“ oblecích. Pamatuji si, jak jsem si říkala, že to jsou „ještě kluci“.

Pamatuji si strážné s megafony, jak odpočítávali, zatímco jsme seděli s nohama křížem na pozemku Rocky Flats. „Máte deset minut na opuštění pozemku... máte devět minut... máte osm minut...“ & tak dál.

Pamatuji si, jaký byl nádherný den a jak odevzdaně hory vypadaly, a jak majestátně.

Pamatuji si, jak jsem mě napadlo, že „tohle vše by mohlo zmizet.“

Pamatuji si, jak jsem si říkala, že když tohle místo postavili, bylo mi šest, a jak to stálo kolem dvě stě padesáti milionů dolarů.

Jak je výraz “spoušť“ legrační slovo, jméno pro koně, střelnou zbraň, ale ne bombu.

Pamatuji si, jak jsem myslela na to, že výraz „knoflík“ je také legrační. Vzpomínám si, že pětikilové plutoniové „knoflíky“ vylisované z palivových tyčí vozili do Rocky Flats vlakem.

Vzpomínám si na „Něžné knoflíky“ od Gertrudy Stein.

Pamatuji si, že jsme meditovali na železničních kolejích & snažili pokoušeli se zastavit dodávky plutonia.

Pamatuji si, jak jsem se snažila pokoušela znít inteligentně, když mi do tváře strčili mikrofon, a nechtěla jsem jen zpívat We Shall Overcome.

Pamatuji si, jak mě napadlo, že je těžké představit si v duchu plutonium. Něco, co je neviditelné a v přírodě neexistuje. Vzpomněla jsem si, že vzniká z uranu.

Pamatuji si, jak jsem se snažila představit si bombardování uranu neutrony. Pamatuji si, jak jsem se snažila vybavit si v duchu periodickou tabulku, jak visela na zdi mého gymnásia, zatímco nás vezli autobusem k soudu v Goldenu.

Pamatuji si, jak jsem byla s Allenem Ginsbergem v Chicagu při procesu s Chicagskou sedmou, pamatuji si, jak jsem si říkala, že s ním bych demonstrovala kdekoliv na světě.

Pamatuji si, jak jsem byla s Allenem Ginsbergem v Aspenu na benefici za práva gayů, jak jsme byli před čtením v koupelně a on si potřeboval píchnout do paže insulin.

Pamatuji si na Allenovu dobrou náladu v autobusu, když měl být v Goldenu zapsán do policejního protokolu, a také jeho klidnou zlost.

Pamatuji si, jak jsem šla a oxeroxovala barevné papíry, na kterých byly mantry, abych je rozdávala na při demonstracích v Chicagu. Šli jsme do parku. Stmívalo se. Pamatuji si, že hodně lidí mělo megafony. Pamatuji si, že jsem do megafonu začala prozpěvovat Om Aing Gring Cling Chamunda Yeh Vijaya.

Pamatuji si, jak jsme tehdy prozpěvovali mantry & prozpěvujeme je dnes a budeme je prozpěvovat po zbytek našeho života.

Pamatuji si, jak jsem myslela na to, když jsme jeli autobusem do Goldenu, že to je speciální autobus, vyhrazený pro vězně a duševně postižené pacienty.

Pamatuji si, jak jsme vytvořili ohromný, míle & míle dlouhý kruh lidských těl kolem Rocky Flats.

Pamatuji si, že když jsem byla těhotná, zůstala jsem stranou.

Pamatuji si, jak jsem viděla deformované tele narozené bez chlupů ve stáji, když jsme nedaleko Rocky Flats jezdili na koních.

Pamatuji si, jak jsem si říkala, že rozpráším v Rocky Flats trochu Allenova popelu, pak jsem ten nápad ale neuskutečnila.

Pamatuji si, jak jsem se dívala svému nově zrozenému synovi do tváře & chtěla ho uchránit, aby ho cokoliv mohlo zranit nebo nějak poškodit. Pamatuji si, jak jsem si říkala, že nepřítel může být neviditelný. Seděla jsem v houpacím křesle. Pevně jsem ho držela. Bylo to uprostřed noci.



... viděla jsem jeho lícní kost.... (Píseň o odloučení)
                                                            podle Thaje
                

viděla jsem jeho lícní kost    viděla ji znova
naprosto jasně       zcela zblízka
hřbet        skrovný hřeben
půvabnou vyvýšeninu    stoický hřbet
zcela zblízka            hřeben bez hany
jak překračuje most & už je hodně daleko
musím putovat za svým živobytím

viděla jsem jeho kost, její něžný tvar
něžnou linku kosti    stoikovu tenkou linii
jako maso a měnila barvu
maso, žádné červenání se, ale mužova tenká stoická linie
tuhle mapu Wuhanu, abych našla cestu & on je tak daleko
kdyby tak kráčel touto cestou se mnou
& mně se nejde tak dobře

viděla jsem jeho otázku    musíš tak hodně cestovat
viděla ji & slyšela v duchu, musíš
a teď sedám do auta, potřebuješ & a až do Číny

k jeho otázce je to daleko     & pozorovat odcházející sníh
viděla slabiky & slyšela jeho dlouhé, ach, tóny
kouzla toho všeho, on je tím, on milovaný
co v něm vidím radikálního & potřeba je čistá

viděla jeho držení těla              kentaurovo
dělá ho mýtickým, je mým nebeským kentaurem
viděla jeho držení těla musíš? & drž mě mezi nohama             
& spoutala jeho pevné nohy
abych navždy myslela na exil     na exil, pryč odsud
odsud, kde tě to přivádí k šílenství    podivná dynastie
ale „odtamtud“ přesunuji svou poesii směrem k němu

vidím, jak uléhám s Buddhou v Bangkoku
vidím svou víru po obou stranách taoistických zahrad Wuhanu
vidím jeho tělo  & jsem starý exulant
musíš? řekl      & houpal se sem a tam
když jsme se milovali, byli jsme v lenivé etapě
válka byla za námi     jeho tvář zvonila čistě
zcela zblízka



kůže
       Maso
                KOSTI (zpěv)



Přišla jsem vám vyprávět o věcech mně drahých
& o tom, co jsem objevila zjistila o
                                                              kůži  

                                    Mase

               KOSTECH

tvoje probouzející se tělo je mi tak lahodné          kůže
jitřní světlo zelené je                    kůže
jsem v žádostivém spočinutí
                                      Maso

blíží se to chodu stroje
                                       Ó kostro
                                                              KOSTI

mohl bys ji teď vytáhnout       kůže
strašně teplá, maso
a chvilku vydrží

                                 KOSTI

hodiny jako vrzající KOST
paměť jako vrzající KOST

drobné vrásky od smíchu kolem očí                 kůže
& jak to, že jsou ústa červenější než zbytek          Maso
nebo bradavky z nachového hrudního koše                                                                          kostí
Je ráno, kdekoliv

Bože, sedět a ležet si tu v té mé unavené okázalé kůži
musím se zvednout a projít v nepohodlné kůži
 
navléci si lehounkou bavlněnou kůži
& kožené bačkory, které mi padají
ve světle to budá syrová            kůže
nebo zranitelné                                     Maso
nebo tvrdé
                       KOSTI


Mohla bych ji prorazit            kůži
nechám si narůst novou, projdu velkou změnou osobnosti

prosím, dostaň se mi pod kůži, zmocni se mě
vášnivě vzbuď můj zájem nebo mi strašně lez na nervy

přiměj mě k tomu, abych vyskočila z kůže!

žádnou kůži z tvého nosu, vašnosto,
on má tenkou kůži, ona tlustou
dermis & epidermis se páří

Allenův synovec se jednou nechal vyholit
                                                                     jako              
                                                                            skinhead
ach, chudák stažený jelen s něžnými chloupky

dnes ráno povlak na mléce
jenom povrchové zranění
pojďme až ke kůži

tendence vysokofrekvenčního střídavého proudu
protékat pouze vnější vrstvou vodiče

fajn, zranil jsi mě, ale nešlo to pod kůži
usedám v prima voňavé a vlhce lepkavé kůži
abych snědla trochu šťavnatého masa!

pro někoho maso, pro jiného jed

zvířecí maso je chutné

zdálo se mi, že se maso obrátilo naruby,
rozkvétaly tam květy

Měla jsem sen o tom, že přišli šakali (bylo to v Indii)
aby zinkasovali Maso z ukazováčků mého otce
Ach, ve tvaru mraku, jako hovězí stejk
Maso kříže

Maso Buddhy

Měla jsem Masový sendvič, měla jsem Masový den
všichni nosili Maso sem a tam, prudce ho vyhazovali
do vánku

Malé město, centrum, jaro: čas předvést vaše Maso
když se setmí, jít domů a sednout si s                                                                         KOSTMI

žiju v pokoji jako holá kost
dře moje kosti až do úpadu
můj přítel Steven žije až na kost

šprtám se Danta, Williama Carlose Williamse,
Campiona a Gertrudu Stein

Proč je takový tupec? nejspíš nechce vůbec nic slyšet

Proč se tak vyhýbaj práci, mají tak líný KOSTI? nejspíš by na nic nemákli
namířím na vás KOST australských domorodců & dostanete rozum!

Musím si to vyřídit se senátorem, je to na KOST

Musím si to vyřídit s Pentagonem, je tvrdý jak KOST

Jablko sváru má co dělat s tím, jestli dostaneme půjčku nebo ne – je to jak ohlodaná kost

Náš starý Ford model ´68 je starý KOSTI-třas

Slonovina, zubovina, kostice, domino, hrací kostky, kastaněty, korset,
pár věcí, které se dělají z KOSTÍ

ale až zemřu, z mých KOSTÍ udělejte flétny
z mé kůže pak bubny

Zapřísahám vás ve jménu všech ženských božstev, hněvivých &
soucitných & ochraňujte též ohrožené druhy!


z angličtiny přeložil Josef Rauvolf