Miroslav Jindra vzdal hold Cohenově poetice

Miroslav Jindra četl, zpíval, recitoval, provázel večerem od A až do Z, především ale zpřístupnil publiku poetiku kanadského básníka a představil jeho zatím poslední do češtiny přeložený opus, Knihu toužení (The Book of Longing, 2006). Kniha toužení je křehkou kompozicí spojující básně, písně, krátké texty, autorovy ilustrace a črty, vtipné glosy a bonmoty vznikající od 70. let do současnosti.

Večer to byl neobyčejně noblesní a eleganci mu dodaly také dvě talentované vokalistky, Lucie Martinová a Barbora Holečková. Synopsi večera jsme pro Vás nepřipravili. Takové večery nelze recenzovat, jsou cenné svou živostí, citovostí, daným okamžikem.

Připravili jsme pro Vás ale ukázky z Cohenovy tvorby, tři oblíbené básně Miroslava Jindry, které na večeru také zazněly.

PRÁDLO

Ohlédl jsem se zpátky
ráno když vyšel jsem s z domu
Manželka věšela prádlo
na šňůře od stromu k stromu

Za kapnou kapna pěkně v řadě
vzniká tam vlajkosláva
Ústa má plná kolíčků
volnou rukou mi mává

Ret se jí při tom hnusně křiví
Tak s touhle šeredou nechci bydlet
Udělám X přes ten ošklivej ksicht
Však mezi nás povlak se připlet

Hned ho zas vítr odvál
ten prapor mylného příměří
Zkusím to X ještě jednou
Teď si ho lépe vyměřím

To druhé X se mi povedlo
Ode dne kdy ten fígl znám
nebude strašit kdysi známá tvář
za žádným sbohem které dám

Ze sbírky Květiny pro Hitlera (Flowers for Hitler, 1964)

NEVĚRNICE
podle básně Federica Garcíi Lorcy

Svatojakubskou nocí
ved jsem ji k řece dolů
V tom horku krev se nám pěnila
bylo nám dobře spolu

Řekla mi že je panna
Slyšel jsem leccos sice
co líčilo ji jinak
nejsem však Inkvizice

Samozřejmě mi lhala
Pár dětí měla i muže
Vy možná svět chcete soudit
já nerad svlékám ho z kůže

Světla kolem nás hasla
i světlušky přestaly svítit
Na konci pěšiny
začal jsem trhat kvítí

co dralo se jí z blůzky
Prosit ji nebylo třeba
bradavky v liliích ňader
jí kynuly jako chleba

Spodnička naškrobená
nám při tom na poplach
chrastila mezi nohama
že šel z toho až strach

I stromy se začaly bát
měsíc jim nestříbřil listí
Na břehu toulaví psi
štěkali na den příští

Když jsme se prodrali křovím
jež pichlavě v cestě nám stálo
V trávě jsem našel místo
kde ulehnout se dalo

Opasek s pistolí shodil jsem
kravatu rozvázal rázem
všechno jsme ze sebe strhali
a v objetí sklesli na zem

To nahé tělo vonělo
a do tmy svítilo bíle
Nad všechno zlato a šperky
vzácnější byly ty chvíle

Boky mi pevně svírala
přilnavá stehna hladká
Na mnohé jsem už zapomněl –
ne na to jak byla sladká

Tak jako na oři divokém
nocí jsem bez dechu cválal
Když jsem z něj unaven spadl
sama ho osedlala

A co mi při tom říkala
do toho vám nic není
Věřte však – ještě dodnes
ruší to moje snění

V polibcích písek nám skřípal
Bůhví co dělo se se mnou
než zítřek mačetou úsvitu
tvář noci rozčísl temnou

Dal jsem jí pěkný dárek
počkal si na její smích
Cikánské písně já neznám
natož ten smutek v nich

Ne že bych lásce k ní propad
byť jsem ji tehdy rád měl
Ona tam byla doma
já jenom kolem šel

Za noci svatého Jakuba
jsem si ji k řece odved
abych s tou falešnou pannou
svůj osud šťastně podved

Já vím – pustě mi lhala
Pár dětí měla i muže
Vy možná svět chcete soudit
já nerad svlékám ho z kůže

Svatojakubskou nocí
ved jsem ji k řece dolů
V tom horku krev se nám pěnila
bylo nám dobře spolu

LOUTKOVÁ

Německý loutky
židy kremovaly
židovský loutky
komínem cestovaly

Loutkoví supi
mršiny žerou
loutkový mrtvoly
na kusy derou

Loutkový větry
loutkový vlnobití
loutkoví plavci
topí se zpití

Loutkový kytky
loutkový stvoly
loutkovej Čas
bez milosti skolí

Loutkovej já
loutkový nic
Loutkovej jevrej
loutkovej fric

Loutkovej prezident
loutkový šiky
posílá vraždit
odpadlíky

Loutkovej oheň
s potěšením spálí
seznam těch loutek
co se tady válí

Milenci-loutky
jinou starost mají
o nic z toho všeho
se nezajímají

Loutkovej čtenář
zahodí knihu
a s loutkovou ženou svou
oddá se hříchu

A loutková noc
co se teď snáší
tenhle loutkovej den
odškrtne v kalendáři

Ze sbírky Kniha toužení (Book of Longing, 2006)

Foto © Iva Baierová