Anne Waldman: Pluralita

Pluralita v poetice začíná řadou otázek. Co nám přináší moderní informační svět? Poradíme si se zmenšujícími se zásobami fosilního paliva? Se zmenšujícími se občanskými svobodami? Kdo nám bude „vládnout“? Jaké změně paradigmat musí svět čelit? Jak bude vypadat Nový světový řád, jenž má za cíl kontrolu nad lidmi, vládami, teokraciemi i plutokraciemi? Dokáže vůbec umělec v tak násilném světě najít energii k tvorbě krásy? Odmítáme poznat historii, abychom nemuseli přijmout pravdu její karmické hrůzy? Nebo snad nevnímáme naléhavost potřeby míru, spravedlnosti, lidskosti? Jak mohou básníci – vyvolení, vzdělaní či samouci – zmírnit utrpení „druhých“, „ostatních“? Můžeme vůbec jednat jeden za druhého? Kdo je ten „druhý“ v nás? Pluralita v nás? Po 11. září oslovila Arundhati Roy Spojené státy americké: „Vítejte ve světě.“ Spáleniště Ground Zero je amalgámem jednotlivců a nesčetných osudů, nesmírně živých svou pluralitou. Tato událost ukázala, jak spolu lidé vědomě či nevědomě spolupracují. Dokonce mohou pracovat na věcech, které přispívají k utrpení ostatních. Tato zkáza připomíná minová pole v Kambodži, masakry ve Rwandě či Srebrenici, obrazy válek všude možně, Libanon.

„Oběti jsou ti druzí“ - jak míní Jean Baudrillard?

Brutální násilí v nespočetných „jiných“ realitách je většinou pro americké vnímání jaksi abstraktní. Vytváří však též reakci, zoufalou touhu po pomstě. Vzácná příležitost probudit se, stát se součástí světa, byla namísto toho použita jako záminka, aby se Amerika se svým podezřelým a nezákonným vládnutím stala ještě izolovanější, hloupější, nadutější, barbarštější a chamtivější.

Miliony lidí protestovaly proti válce v Afghánistánu a Iráku. Tato nová válka (tato věčná válka) ukázala, že lidé jsou ve svém úsilí nevídaně jednotní. Stále se po celém světě setkávám s lidmi  protestujícími proti válce. Já sama posílám nesouhlasné dopisy na vyslanectví různých států. Přesto vládne zemi touha po smrti, neboť každých třicet vteřin umírá v Africe dítě na malárii. Zbraně pro tento „scénář věčné války“ jsou stále ukrutnější – tříštivé pumy, jež rozkrájejí oběti na kusy s neuvěřitelnou prudkostí a brutalitou. Psychické utrpení, zraněná psýcha všude kolem, jsou realitou. CO S TÍM SVEDE POEZIE?

Posttraumatický stresový syndrom je hmatatelný. V našich snech a nočních můrách se neustále projevuje náš strach a zmatek. Toto je krátká výpověď jednoho z dělníků odklízejících Ground Zero v listopadu 2001 (kdy v sutinách stále nalézali kusy lidských těl): „Kdyby tam byl někdo z mých lidí, určitě bych chtěl vědět, že ho také někdo hledá,“ říká Danny Nolan. Trpí trýznivými sny, někdy se probouzí a křičí o své práci. Vidí své dávno zemřelé přátele, jejichž jména nechce vyslovit, neboť věří, že jméno patří pouze duši. Ve snu ho přítel vede do neznámého pokoje a ukazuje mu předměty, které Danny Nolan nalezl ve Světovém obchodním centru, věci pocházející z Afriky. „Myslím, že to místo má na mě divný vliv.“

Je pluralita mysli, pluralita imaginace.

Pluralita versus dominance.

USA jsou státem vypouštějícím do ovzduší největší množství skleníkových plynů, které se rovná dvaceti procentům celosvětové produkce.

Kdo nám vládne a proč?

Stane snad někdy Henry Kissinger před soudem za tajné bombardování Kambodže? Byl snad Ariel Sharon v nepřítomnosti souzen za masakr Palestinců v libanonských uprchlických táborech? Kolik generací Hutu a Tutsi bude hledat rozřešení? Kolik generací Iráčanů bude odpouštět původcům svého nesmírného utrpení?

Jak se vypořádá poezie s tolikerým nelidským zabíjením?

z časopisu „Outriders“

překlad: Zuzana a Petr Mayerovy

foto © Festival spisovatelů Praha, Petr Machan