Antigone Kefalá: Novorozený

Tehdy

jsi nebyl jedním z nás.

Tvá pokožka stále

ještě nasáklá vůní

velké temnoty.

Tvé oči jako ze skla

pohltily můj odraz

a nevrátily nic,

než hloubku, hloubku

tichých vod.

Jenom tvůj hlas

ten pronikavý noční křik

zrozený

z věčnosti strachu

byl lidský.