Brian Patten: Epizoda

Když dítě, co hledělo z okna,
přijde a se smrtelnou vážností řekne,
že právě zahlédlo anděla, jak spadl z nebe,
kdo zvedne hlavu? Kdo zeptá se: „Kam spadl?"
Anebo: „Není zraněný?" či „To je hrůza!"

Něco se vytratilo ze srdcí dospělých.
Víra v zázraky je dávno pryč
a z události toho děcka zbyde anekdota,
historka, co se bude opakovat,
až umírající ruka dospělého zalistuje v albu.

Jak absurdní je pak, jak komický, ten ubohý anděl,
krvácející v záhonu zimních měsíčků.
Jak děsivé je, tak snadno zapomenout
na zlatý prach na rozdrcených křídlech
pohozených v předměstské zahrádce.