Hladina

Je v ní díra. Nejen tam, kam se

              soustřeďuji.

Řeka stále ještě podobna stuze, klikatící se

              ve stále nových pro-

měnách, chladných nárazech světla, poryvech pevně

               zauzlených

i uvolňovaných – šeptaná sdělení vzápětí mizejících

              poslů –

řeka stále ještě blýskavě tříštěná do spojených dlaní, vzdutých vln,

              skelnatého

zapomínání pod řekou

mé pozornosti –

a řeka mé pozornosti se ukládá k odpočinku –

              v zákrutech,

ve znovunapřimování – mezi spěšnými přeskoky přes větrné

               překážky –

a hladina se čeří díky pozornosti větru –

čeří se nad naplaveninami, stále pomalejším přibýváním nánosů

              setrvalosti

v chladném

korytu.

Řeka hraje duhovými barvami, řeknu a shlédnu k ní,

Listy, které unáší, jsou velmi tiché.

Přeložil Miroslav Jindra
(Hladina / The Surface)