Iain Banks: Píseň kamene

20. kapitola

A nyní jsem, drahá, skončil. Příběh je u konce a skoncoval i s námi. Večer je pryč a ráno horší večera. Dívám se, jak den zvolna umírá, křiklavá podívaná soumraku stahuje mraky s sebou a nakonec překoná i poslední slabou zář zámku.

Dravý pták, lovec navrátilec, krouží a stáčí se, stoupá a klesá nad posledním teplem, které náš domov vydechuje, prudce zahýbá v tichém šedém dýmu, vynořuje se za ním a stáčí se zpátky.

Jestřáb, řekl bych. Jeden z těch, které jsem vypustil, se mi vrátil. Zírám nahoru, na chvíli se poddám lacinému obdivování dravce. Namlouvám si, že ví, že jsem tady a ty ne a že všechno je ztraceno, že instinkt protřelého zabijáka ho přivádí zpátky, aby byl svědkem údělu nás všech.

Ale je to jen pták, ptačí mozeček. Jeho křehká i lítá konstituce, jeho uzounká lebka obsahuje jen tolik rozumu, kolik potřebuje pro život masožravce, a neskýtá už prostor k jiným myšlenkám. Je tvarován, aby zaujímal své místo. Díky zápasům všech svých předků je vysochán nezměrnou prostotou evoluce a nemá větší pojem o našich strastech nežli třeba nůž nebo kulka, a je právě tak bez viny. To, co nazýváme jeho krutou krásou, v nás budí posvátnou úctu, ale co zbožšťujeme, je naše vlastní pýcha, naše krutost a naše ladnost, a ke své škodě zapomínáme, že na rozdíl od něj vládneme pronikavým rozumem a díky němu myslíme; a přesto jej stavíme níž než hrubý mechanický úchop spáru. A přece jsme to my, kdo právě díky rozumu navěky zůstává nad ním.

Slyším zvuk dalších děl, ten hrozný rachot, jak se valí zemí odněkud ze vzdálené fronty. Nějak mě to překvapuje, násilím se mi navrací vědomí a já tu stojím; svázán, odsouzen a čekám.

Vojáci říkají, že vytáhnou zítra. Zahnali uprchlíky a zabrali jejich skrovné tábořiště na trávníku a v příkopu nyní plavou ještě dva manželé a jeden náš sluha. Ty, navždy ztichlá, jsi stále vztyčená v čistícím se vzduchu, visíš zčernalá nad zhroucenou a vykuchanou skořepinou zámku, tvé smířené oči konečně suše pozorují, co ti nyní skýtá povětří, a já se ptám, jestli má jestřáb raději pečené nebo syrové maso a zavítá k tobě či ke mně.

Iain Banks: Píseň kamene

V roce 2002 vydal Volvox Globator v překladu Pavly Horákové.