Lajos Parti Nagy: Jsi zpátky

a sonety šly na pláž

Tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,
pustil bych do klenby zář ze světlometů,
jenomže včera, včera nám to splasklo,
jednoduše se narovnala na strop,
nemám dnes nemám ani za mák síly,
jektal jsem zuby a vochloval rýmy,
můj kabát ani deka není z prospektu,
nic mě nehlásá, jen verš, jen ten verš,
pozor dej pozor, pak mě zahlédneš,
tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,
potkala jsi snad bandu sonetů,
šly všechny na pláž, nevysmívej se mi,
sám jsem se pachtil s jejich čepicemi,
zatímco teskné tercíny a tupé oktávy
plivaly slupky od slunečnic do trávy,
snad jsi je viděla, jak jsi jdou po svých,
prozpěvovaly, že bez rýmů jsem pro smích,
řinčely přitom jak nějaké stádo,
všechno je po nich pozpřesahováno,
rozhlédni se a uvidíš tu změť,
můj psací stůl, mé papíry (a svět?)
tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,
cestou ses zastavila v supermarketu,
ohřeješ starý čaj, vybalíš uzené,
strop se nám zase pěkně vyklene
a ve vrcholku objeví se hvězdná výš,
pozor dej pozor, pak to uvidíš.

Přeložila Lucie Szymanowská