Margaret Atwoodová: Rychleji

Chůze nebyla dost rychlá, tak jsme běželi. Běh nebyl dost rychlý, tak jsme cválali. Cval nebyl dost rychlý, tak jsme plachtili. Plachtění nebylo dost rychlé, tak jsme se vesele valili po dlouhých železných kolejích. Dlouhé železné koleje nebyly dost rychlé, tak jsme ujížděli po silnici. Jízda nebyla dost rychlá, tak jsme letěli.

Let není dost rychlý, alespoň ne pro nás. Chceme se tam dostat rychleji. Dostat kam? Tam, kde nejsme. Ale lidská duše se může pohybovat jen tak rychle, jak člověk jde, říkávalo se. V tom případě, kde jsou všechny ty duše? Někde za námi. Bloudí tady a tam, pomalu, chabá světélka blikají za nocí v bažinách a hledají nás. Ale zdaleka nejsou tak rychlé, nestačí nám, máme náskok, který nikdy nedoženou. Proto se můžeme pohybovat tak rychle: naše duše nás netíží.

přeložila Zuzana Mayerová
foto © archiv Festivalu spisovatelů Praha