Martin Amis: Sebevražda

Sebevražda je noční vlak, který vás unese do tmy. Normálně byste se tam tak rychle nedostali. Koupíte si lístek a nastoupíte do vagónu. Za ten lístek dáte všechno, co máte. Ale jenom za cestu tam. Tenhle vlak vás odveze do noci a nechá vás tam. Je to noční vlak.

Mám pocit, jako bych měla v sobě někoho cizího, nějakého vetřelce, který si tam hraje s baterkou. Mám v sobě Jerinifer Rockwellovou, snaží se mi ukázat, co nechci vidět. Sebevražda je souboj mozku a těla, který končí násilné a bez vítěze. Musím v tom bordelu udělat pořádek. Musím si ve všem udělat pořádek. Já tady dělám se svou tužkou, magnetofonem a počítačem totéž, co dělal Paulie No na prosektuře se svými skalpely a elektrickou pilou. My tomu říkáme psychologická pitva. Já to umím. Mám na to kvalifikaci.

Abych to shrnula:

Jednu dobu, vlastně to netrvalo dlouho a jen jednou mi to řekli přímo do očí, mi říkali "Sebevražda". Jenže pak jim to připadalo trochu drsný i na náš revír, a tak toho máchali. Ne kvůli těm ubožákům, které jsme nacházeli na sedadlech automobilů v utěsněných garážích nebo napůl utopené ve váné se světle růžovou vodou. Bylo to drsný ke mne: znamenalo to, že jsem tak pitomá, že vezmu telefon od každýho cvoka. Sebevražda se totiž vůbec nezapočítávala do vyřešených případů, ani do přesčasů. Vždycky o půlnoci zazvonil telefon a Mac nebo O´Boye přikryli sluchátko dlaní a začali mé ukecávat, Nechceš to vzít ty, Miku? Já potřebuji prachy na máminu operaci. Byla to smrt bez cizího zavinění — ne vražda, o kterou stáli. Naši chlapečkové jsou totiž kromě jiného hluboce přesvědčení, že na sebevraždu je jejich řečnického umění před soudem škoda. Musejí mít pachatele. Ne nějakého šmuka, kterému by ještě před sto lety probodli srdce kůlem a pak ho pohřbili za hřbitovní zdí, pod hromadou kamení.

A tak mi ne jaký čas - uznávám, že ne dlouho - s kamennou tváři pokaždé podávali sluchátko: To je pro tebe, Miku. Sebevražda. Nakonec už jsem na ně ječela. Ale možná měli pravdu. Možná mě to opravdu dojímalo a přitahovalo víc než je, krčit se pod mostem u řeky nebo postávat na schodištích řadových domků a dívat se, jak se na stěně pomalu otáčí stín, a myslet přitom na všechny ty chudáky, kteří tolik nenáviděli svůj vlastní život, že se rozhodli vzepřít strašlivé Boží prozřetelnosti.

V zaměstnání jsem spolu se spoustou dalších absolvovala kurs nazvaný "Sebevražda: smutný konec", a po něm, také v pracovní době, cyklus doplňujících přednášek na téma "Způsoby sebevraždy". Ukázali nám grafy a diagramy sebevražd v podobě různě vybarvených výsečí a soustředných kruhů, stránky plné šipek a klikatých čar. Měla jsem za sebou školení Prevence sebevražd a asi stovku sebevražd, na kterých jsem dělala tady, a naučila jsem se tak rozeznávat nejen její fyzické výsledky, ale i základní obraz sebevraha, ante mortem.

A Jennifer mezi ně nepatřila. Prostě k nim nepatřila. Mám na pohovce rozložené spisy, je nedéle ráno. Pročítám svoje poznámky, abych si to všechno srovnala:

* Ve všech společnostech vzrůstá riziko sebevraždy v souvislosti s věkem. Proběh však není plynulý. Graf představuje šikmá přímka, která má uprostřed rovnou část, něco jako schodiště s odpočívadlem. Statisticky vzato (pokud máte rádi čísla), přežijete-1i dvacítku, mažete být klidní až do nebezpečného zlomu, který vás čeká ve středních letech.

Jennifer bylo dvacet osm.

* Asi padesát procent sebevrahů už se o sebevraždu pokusilo. Jsou to takzvaní para nebo pseudo sebevrazi. Asi sedmdesát procent své okolí nějak předem varuje. Asi devadesát procent má v anamnéze únik před realitou - nějaký pokus o útěk.

Jennifer se o sebevraždu nikdy nepokusila. Pokud vím, tak nikoho nijak nevarovala. Vždycky si ve všem věděla rady.

* Sebevražda je velmi závislá na prostředcích.

Odstraňte prostředky (například svítiplyn) a počet sebevražd se prudce sníží.

Jennifer nepotřebovala plyn. Jako spousta dalších Američanů vlastnila střelnou zbraň.

* Čtu, co jsem napsala. Ale co napsali oni, kolik procent sebevrahů po sobě nechává dopis na rozloučenou? Podle některých studií je to sedmdesát procent, podle jiných třicet. Má se za to, že milované osoby z nejužšího kruhu pozůstalých často dopisy na rozloučenou zatajují. Zdá se tedy, že sebevraždy jsou často maskovány – skrývány a utut1ávány. Závěr: Sebevraždy produkují falešné údaje.

Pokud vím, Jennifer po sobě žádný dopis na rozloučenou nenechala. Ale já vím, že ho napsala. Prostě to cítím.

Sebevražda se může vyskytovat v rodině, ale není dědičná. Je to určitý model, nebo uspořádání. Není vrozená. Jestliže se vaše matka zabije, neznamená to nic, jen otevřené dveře…

Tady jsou některé další rady a varování. Nebo alespoň varování:

Nepracujte nablízku smrti a umírání. Nepracujte s léky.

Nebuďte přistěhovalec. Nebuďte Němec, který právě vystoupil z lodi.

Nebuďte Rumun. Nebuďte Japonec.

Nežijte v kraji, kde nesvítí slunce.

Nebuďte dospívající homosexuál; o sebevraždu se pokusí každý třetí.

Nebuďte obyvatel Los Angeles starší devadesáti let.

Nebuďte alkoholik. Alkoholismus je stejně jenom sebevražda na pokračování„

Nebuďte schizofrenik. Neposlouchejte ty hlasy uvnitř své hlavy.

Nebuďte v depresi. Dívejte se na svět s úsměvem.

Nebuďte Jennifer Rockwellová.

A nebuďte muž. Za žádných okolností nebuďte muž. Tony Silvera samozřejmé plácal nesmysly, když tvrdil, že sebevražda je pro "baby". Pravé naopak, sebevražda je pro chlapy. Ženy se o sebevraždu pokoušejí: pravděpodobnost sebevražedného pokusu je u nich dvakrát větší než u mužů. Ale muži sebevraždu provádějí: dokonaná sebevražda je u mužů dvakrát častější než u žen. Jenom jeden den v roce je bezpečnější být muž. Ve Svátek matek.

Svátek matek je ideální den pro sebevraždu. Proč? Nevím. Mohou za to ty mejdany s chlebíčky a vínem? Ne. Sebevraždy páchají ženy, které o žádný mejdan nestojí. Jsou to ženy, které nestály o děti.

Nebuďte Jennifer Rockwellová. Zbývá otázka: Ale proč ne?

přeložila Zuzana Mayerová