Neznámá slova

Černé dny zlatého podzimu

otvírají obrázky  života

v průvanu bolesti,

která si hledá viníka.

To jsem já nebo ty.

Mlčky stoupáš přede mnou

na starou hradní zříceninu,

výš k nebi,

jako by umřelas.

Tvá slova jsou mi neznámá,

moje už neposloucháš.

Nevěřím ti už.

Mělas mi to říct dřív.

Nefotografuj mě, prosím tě, už ne.

Lidé fotografují, aby se nemuseli dívat.

Když si to přeješ.

Co máme společného s těmihle stromy,

s kamenitou cestou,

se zříceninami tam nahoře?

Spravované zdivo věčných návratů.

Náš život?

Setkala jsem se s krásou a nevím, co s ní.

Schoval sis můj život,

já nemám nic.

Sněží z peří mrtvých holubů

na omítkové vzkazy neplodných žen.

Sníh padá a neodlétá.