Úryvek ze sbírky Krysí hnízdo
22. června 2015 20:34
Kosti řeči
Lokty kroumají, mezi koleny je chravo.
Přilítají přástev-
níci. Křídla pod střechu. Zajdu mezi tam
rozjinud.
Mezi zde a tam je smrt. Až na kost.
Spíš na prsou,
kam mě oči nesou. Kotník kostěné vřeteno
trnaví. Chloupky se schroulily do jamky
v podpaždí, dole do důlku
koudel.
Žebra v povětří, kosti v mojí řeči.
Až po kolena.
Ohluchnu kde se mě dotýkáš. Čím
zachumlaně mlčím. Zajdu mezi tam hloub.
Slova pokosena. Řeč se vymkla z kloubu.
Zbůhdarma rozmrouvám,
mluvím opouzdřené hrotky. Kosti srostly.
Spánky tiše k prasknutí. Spíš
s kostí v klíně. Strop se sesouvá.
Smrt seče slova, za rty je zima. Tmouřím
prsty.
Ted už tam projdu očima.
Tady je pozdě. Tady jsem v hrobě.