Dimitris Nollas: Portrét

V r. 1974 v Amsterdamu vydal svou první novelu Neraida tis Athinas (Athénská víla) a v následujících třiceti letech vyšla v Řecku řada jeho dalších děl - povídek, novel a románů. Dvakrát byl oceněn státní cenou za literaturu: poprvé v r. 1983 za sbírku povídek To tryfero derma (1982, Hebká kůže) a dále v r. 1993 za román O tymvos konda sti thalassa (1992, Hrobka u moře). Další sbírka povídek Ta thola tzamia (1996, Přes zamžené sklo) získala v r. 1997 cenu literárního časopisu Diavazo. Prozatím posledními autorovými díly jsou sbírka povídek O paleos echthros (2004, Dávný nepřítel) a kniha esejů na politická, společenská i kulturní témata Fylla kapnu (2005, Listy tabáku). Jeho povídky a romány byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, holandštiny, srbštiny i češtiny.

Kromě literatury se Dimitris Nollas věnoval také filmu a práci v televizi i rádiu. V 80. letech spolupracoval na filmových scénářích se známými řeckými režiséry Th. Angelopulosem, P. Vulgarisem aj. a dále působil jako programový ředitel státní i soukromé televize.

Do začátku r. 2008 byl předsedou řeckého Národního knižního centra zřízeného ministerstvem kultury pro podporu a propagaci knižního trhu. V současné době žije v Athénách, kde se věnuje spisovatelské a překladatelské činnosti.

Dimitris Nollas vstoupil na řeckou literární scénu v r. 1974, kdy v Amsterdamu vydal své první dílo - novelu Neraida tis Athinas (Athénská víla). Je to doba těsně po pádu vojenské junty, kdy i pro autora končí dlouhé období let strávených v cizině, mimo Řecko. Přesto, že jeho díla nejsou v pravém slova smyslu autobiografická, zážitky z cest a pobytů v zahraničí se v nich zřetelně odráží. Jeho hrdinové - osamělí návštěvníci nočních barů, dobrodruzi, emigranti, lidé stále na cestách a ztracené existence se cítí být cizinci v tomto světě plném náhod, nestálém, nejistém a pomíjivém.

Nollas svými krátkými povídkami vnesl do řecké prózy nové pojetí, obrat od hrdinů k situacím, do kterých své postavy staví, k malým, nevýznamným událostem, jejichž prostřednictvím podává obraz světa, ve kterém žijeme. Autor nikdy nekritizuje ani nenabízí řešení, svým vyprávěním ale podněcuje čtenáře, aby hledal odpovědi, které budou mít obecnou platnost. Často jej dovádí k závěru, že i tyto odpovědi jsou neurčité a relativní a jedinou jistotou v dnešním nelítostném světě je tolerance a schopnost přijímat druhé takové, jací jsou, a tak, jak nám je život staví do cesty. K tomuto těžce nabytému poznání dochází hrdinky povídek ze sbírky Ta thola tzamia (1996, Přes zamžené sklo), ať už je to slepá Eleftheria, bláznivá Sultana nebo emigrantka Metaxia. Výhradně „mužskému světu“, jsou věnovány povídky sbírky Onirevome tus filus mu (1990, Sním o svých přátelích). Jejich anonymní hrdinové jsou osamělí lidé, uzavření v anonymních městech jako v pasti, neschopní překročit hranice svého vlastního světa. Nakonec i samotné názvy sbírek vypovídají o tom, co je hlavním motem Nollasových povídek: „svět viděný jako přes zamžené sklo“, kdy pravda je na jeho druhé straně, „sen o přátelích“, nesplnitelný v tomto světě, nebo „dávný nepřítel“, kterého si jako své břímě nese každý sám v sobě. Naopak název To tryfero derma (1982, Hebká kůže) vypovídá o „lyričtějším“ charakteru šesti povídek této sbírky.

Dimitris Nollas je především mistrem krátkých próz, ale napsal i řadu románů a novel. I ty vždy řeší současné náměty, problémy a traumata dnešního člověka. Ztráta ideálů, obraz generace, která věřila ve změnu, ale nebyla schopna ji uskutečnit – to jsou témata románů To pempto genos (1988, Pátý rod) nebo Apo ti mia ikona stin alli (2003, Od jednoho obrazu k druhému).

„Nový vítr“ do řecké literatury přinesl Dimitris Nollas i po stránce stylu a vypravěčské techniky. Jeho první díla jsou napsaná bohatým stylem, s dlouhými větami a specifickou syntaxí a mají blízko ke spontánní próze amerických beatniků. Postupem času však autor upouští od všeho, co je nadbytečné, jako by vážil každé slovo, a dochází až k velmi střídmému způsobu vyjádření. V pozadí vždy stojí promyšlená výstavba, jejímž cílem je zhuštěný styl navozující dojem neustálého napětí. Techniku úsporného vyjádření, prolínání obrazů a paralelních scén podpořily i bohaté zkušenosti z práce na filmových scénářích. Nollasovy krátké prózy tak čtenáře pohltí, nenechají jej „nabrat dech“ a vzápětí zanechají s otázkami, na které sám musí hledat odpověď.

Díla Dimitrise Nollase:

Neraida tis Athinas (Athénská víla), Amsterdam 1974

Polyxeni (Polyxeni), Athény, Tram 1974

To tryfero derma (Hebká kůže), Athény, Kastaniotis 1982

Ta kalytera chronia (Nejlepší léta), Athény, Kastaniotis 1984

To pempto genos (Pátý rod), Athény, Kastaniotis 1988

Onirevome tus filus mu (Sním o svých přátelích), Athény, Kastaniotis 1990

O tymvos konda sti thalassa (Hrobka u moře), Athény, Kastaniotis 1992

O anthropos pu xechastike (Člověk, na kterého se zapomnělo), Athény, Kastaniotis 1994

Ta thola tzamia (Přes zamžené sklo), Athény, Kastaniotis 1996

Mikra taxidia (Na cestách), Athény, Kastaniotis 1998

fotini magiki (zářivá magická), Athény, Kastaniotis 2000

Apo ti mia ikona stin alli (Od jednoho obrazu k druhému), Athény, Kastaniotis 2003

O paleos echthros (Dávný nepřítel), Athény, Kastaniotis 2004

Fylla kapnu (Listy tabáku), Athény, Estia 2005

Pro Festival spisovatelů Praha napsala Nicole Votavová Sumelidisová