Elfriede Jelinek

Rakouská spisovatelka a dramatička se narodila 20. října v roce 1946 ve štýrském Mürzzuschlagu. Na počátku 60. let začala studovat na Vídeňské konzervatoři hru na varhany a kompozici. Zároveň se v roce 1964 zapsala na studia divadelní vědy a dějin umění na vídeňské univerzitě, která ale pro psychické problémy nedokončila. Ještě během studií se angažovala ve studentských hnutích a uveřejňovala své prvotiny v undergroundových literárních časopisech. Knižně debutovala v roce 1967 sbírkou Lisas Schatten a od počátku 70. let vycházely i její novely a romány.

Průlom na literárním poli znamenal román Milovnice  vydaný roce 1975, Jelineková se zde pokusila o parodii románů pro ženy. O dva roky později vyšla tiskem také její první divadelní hra Co se stalo, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společnosti (premiéra byla v říjnu roku 1979). Od počátku 70. let napsala také několik divadelních a rozhlasových her, věnovala se překladům a podílela se na scénářích a operním libretu. Podílela se také na scénáři k filmu Klavíristka, natočeném Michaelem Hanekem v roce 2001 podle její stejnojmenné, zřejmě nejautobiografičtější knihy.  

Elfride Jelinekovou provází kontroverzní pověst, ve svých dílech neobávaně, bez zábran a klišé otvívá veškerá společenská tabu. Vedle „ženské otázky“ se v 80. a 90. letech objevuje i téma zamlčovaného podílu Rakouska na nacismu, který autorka doprovází kritikou současného rasismu či xenofobie. Ne vždy se ale v Rakousku setkala s pochopením; Fraška se zpěvy (1985), pojednávající o pronacistickém působení předních hereckých hvězd (dodnes nebyla v Burgtheateru uvedena), si spisovatelka vysloužila nadávku „Nestbeschmutzerin“.

Ve stejném roce, kdy byla oceněna Nobelovou cenou za literaturu, odbržela i Cenu Franze Kafky. V současnosti žije Elfride Jelineková střídavě ve Vídni a v Mnichově.