Gao Xingjian byl v roce 2000 vyznamenán Nobelovou cenou za literaturu – „za své univerzálně platné dílo, hluboký vhled a bohatství jazyka, otevírající nové cesty čínskému románu a dramatu“. Život, jako ho vnímá Gao Xingjian, je stálý únik před politickým pronásledováním, před ostatními, dokonce i před sebou samým. „Před vědomím vlastního já nelze utéci – to je tragédie moderního člověka.“

Dramatik, romanopisec, esejista a malíř Gao Xingjian se narodil roku 1940 v Kan-čou na východě Číny. Jeho otec byl bankovním zaměstnancem a matka herečkou, jež vedla syna k malířství a tradičnímu čínskému divadlu. V roce 1962 dokončil Gao Xingjian studia francouzské literatury v Pekingském institutu cizích jazyků, poté nastoupil jako redaktor a překladatel do vydavatelství cizojazyčné literatury.

Gao Xingjian se odmítl podřídit představám komunistické strany o literatuře a psal potají – po vypuknutí kulturní revoluce musel celý kufr svých rukopisů spálit. Před vyšetřováním se ukryl v odlehlé horské vesnici. Psaní se mu stalo jedinou spásou.

V roce 1975 se Gao Xingjian vrátil do Pekingu, kde se znovu ujal svého místa ve vydavatelství. V roce 1980 začaly být jeho práce vydávány a začal pracovat jako spisovatel v Lidovém divadle umění, kde jeho avantgardní hry upoutaly pozornost nejen diváků, ale i úřadů. Znovu se dal na útěk, tentokrát k pramenům řeky Jang-c’-ťiang, kde napsal svůj velký román Hora duše. V roce 1987 odešel do exilu v Paříži.

„Spisovatel není mluvčím lidu, ani vtělením spravedlnosti. Jeho hlas je sice slabý, ale v této slabosti je skutečná opravdovost.“

Kromě románu Hora duše publikoval Xingjian řadu dalších děl: Bible jednoho člověka, Prut pro mého dědečka, Druhý břeh, Inkoustové obrazy, Návrat k malování a Obhajoba literatury.

Gao Xingjian žije v Paříži.