Gary Snyder

Významný představitel poezie druhé poloviny 20. století, orientalista, ekolog a vyznavač takzvaného východního způsobu myšlení se narodil jako Gary Sherman Snyder roku 1930 v San Francisku. Přestože své dětství strávil v lesích, později se často ocital uprostřed centra dění. Byl kupříkladu přímým účastníkem pověstného předčítání poezie v sanfranciské Gallery Six, kde své Kvílení prvně deklamoval Allen Ginsberg. Víno z bezedného džbánu tu upíjel i budoucí kronikář beat generation Jack Kerouac, který o svém přátelství s Garym napsal Dharmové tuláky.

„Japhy Ryder byl kluk z východního Oregonu, vyrostl ve srubu někde hluboko v lesích, kde žil s tátou, mámou a sestrou, a od samýho začátku to byl kluk, co se v lese vyzná, makal se sekerou a na farmě, zajímal se o zvířata a o indiánský tradice, takže když se dostal na univerzitu, byl už ve všech směrech připravený ke studiu antropologie.“ A ruksaková revoluce byla na světě, podporována zástupy po nespoutané svobodě lačnících hippies. Gary se ale nikdy nesvezl na módní vlně, v paměti měl stále vrytý svět přirozené divočiny, kde se člověk může a také musí spolehnout jen na své zkušenosti, manuální zručnost a předvídavost. Zkrátka spíše připomínal strom, kterému postupně dorůstají letokruhy, než dítě léta lásky, co může své korálky a placky s výzvou „no war" kdykoli strhnout.

Snyder se brzy nadchl pro kulturu Asie, zejména pro její věrnost při zpracování témat. „To, jak japonští a čínští malíři zachycují krajinu, se dost lišilo od toho, co jsem do té doby znal z Ameriky a Evropy. Vycítil jsem, že Japonci a Číňané malují opravdověji než kdokoli jiný na světě,“ svěřil se o svých dávných objevech Snyder během návštěvy Japonska v roce 2002. Zenový buddhismus, jehož se stal v Americe propagátorem, ho zase oslovil volnomyšlenkářstvím, anarchismem: „Zen odmítá ideologii, vyhovuje tak mé nátuře. Navíc oproti křesťanství zastává etiku neubližování nejen mezi lidmi, ale i v případě zvířat a veškeré přírody.“

Své zkušenosti z doby strávené v zenovém klášteře i při prodírání se divokými porosty hor Gary Snyder zúročil ve své patrně nejznámější básnické sbírce Želví ostrov (Turtle Island), za níž obdržel v roce 1975 Pulitzerovu cenu. Želví ostrov je indiánským příběhem o stvoření Ameriky, což dotvrzuje Snyderovo zaujetí pro ústní předávání kmenových mýtů a tradic, tedy fyzické i intelektuální paměti lidstva. „Domy sestávají z kamení a dřeva, básně jsou tvořené jazykem, jazyk je součástí reality. Poezie tedy není metafyzické povahy, ani buddhismus není metafyzický. Poezii pojí k životu stejné pouto jako jazyk.“

Ve svých téměř osmdesáti letech žije Gary Snyder na území, které před ním po dlouhou dobu nikdo neobýval. V minulosti to bylo místo, které si pro své živobytí vybral indiánský kmen. „Začal jsem se svou rodinou obhospodařovat zemi, kterou znali předtím jen indiáni,“ dodává Snyder. „Museli jsme zavést vodu, elektřinu, upravit cesty. Žiji tak již deset let; poznávám okolí, motýly, ptáky, hory. Už od dávných časů mají zajímavá místa také velmi zajímavou historii. Proto existuje literatura věnující se historii přírody. Já se snažím vyprávět příběhy, abych ochránil nedotčené části této planety.“

V českém překladu Snyderovi vyšlo hned několik důležitých publikací. Zemědům (DharmaGaia, Maťa, 2000) obsahuje zápisky z cest po horách i deníkové postřehy ze života v japonském zenovém klášteru. Praxe divočiny (DharmaGaia, Maťa, 1999) a Místo v prostoru (DharmaGaia, Maťa, 2002) se zabývají ekologickými tématy, mytologií i autorovými zkušenostmi, které načerpal při svém hledání divočiny. Z básnického díla vyšel v českém překladu soubor Tahle báseň je pro medvěda (Argo, 1997), zahrnující téměř kompletní básnickou tvorbu až do první poloviny 90. let. Z autorovy návštěvy České republiky v roce 1998 čerpá i brožura s audio nahrávkou Beatnici v Praze (Argo, 2001), kde je Snyderovo živé recitování doprovázené hudbou zastoupeno osmi tracky.

Bibliografie překladů do češtiny:

Staré cesty: 6 esejí (Volvox Globator, Praha 1995)
Tahle báseň je pro medvěda (Argo, Praha 1997)
Zemědům: technické poznámky & otázky pro dharmové revolucionáře (DharmaGaia; Maťa, Praha 2000)
Místo v prostoru: Etika, estetika a vodní předěly (DharmaGaia; Maťa, Praha 2002)
Praxe divočiny (DharmaGaia; Maťa, Praha 2005)
Hory a řeky bez konce (Maťa, Praha 2007)

Připravil Lukáš Král