Igor Pomeranzev: Profil

Narodil se sice v Sovětském svazu, nepřináleží ale k žádné sovětské, předsovětské ani posovětské literární tradici, skupině nebo kmenu. Vyrostl v Černovicích na východním okraji Rakousko-uherské říše, městě nakrátko připojeném k Rumunskému království a tradičně obývaném převahou Rumunů, Moldavanů a Židů.

V době, kdy se tam Pomeranzev s rodinou přistěhoval, to byly Černivci, město Ukrajinské sovětské socialistické republiky, ležící na rumunské hranici SSSR a osídlené převážně Ukrajinci a Rusy. Židé povětšinou padli za oběť nacistům a Rumuni buď uprchli, nebo z donucení sovětského režimu putovali na Sibiř. Po geopolitických kotrmelcích to bylo město prostoupené duchy a jeho zdi šeptaly doslova desítkami různých řečí. Povstala snad z toho vášeň pro zvukovou stránku jazyka?

U profese pracující se slovy je s podivem, jak málo spisovatelů vnímá potenciál zvuku. Pomeranzev má za sebou třicet let v rozhlase. Rozhlasové vysílání se skládá z útržků. Útržky vyprávění, útržky myšlenek a pocitů, útržky životů se za starých dob stříhaly z kusů pásu a protahovaly se po magnetické hlavě, čímž vznikalo cosi víc než jeden jediný prožitek či jeden jediný život.

Dneska se všechno dělá digitálně. Odpadlo ruční, pracné slepování hlasů a odstraňování nežádoucích dechových šumů a gramatických chyb. Podstata ale zůstává, hlas v rukách mistra zvuku i nadále nabývá váhu, myšlenky se zhutňují. Srážejí se a jiskří. I třeba vytržený zvuk probleskne smyslem, zapustí-li se do prostředí hlasu.

Mistr zvuku se řídí vlastním řádem. Obrazová média jsou ohyzdně složitá, nejprostší úkon se v nich neodbude bez roty lidí. V případě rozhlasu ale jeden člověk vlastními silami tvoří celé světy. Pomeranzev se sluchátkami na uší režíruje své postavy. Vždycky vábí pokušení s ulovenými hlasy svévolně nakládat. Tuhle vložit odmlku, tamhle vsunout slovo či půlku věty, a už mluví, jak vy pískáte. Jak upravovat a přitom se nezpronevěřit původní podobě? Rozhlas vyhovuje samotáři, poustevníkovi, který bez potřeby souputníků i poskoků loví ze zvuků hlubší význam.

FM rovná se přízemnost. Hlas přežívá jen v okruhu pár kilometrů. Zato krátkovlnné vysílání má svou poezii. Vpravdě patří mezi umění černé magie. Hlas vyslaný z pole vprostřed Anglie obletí zeměkouli a zazní v Austrálii tak jasně, že jeden žasne. Hlasatel z příšeří studia za pomoci prostého mikrofonu vrhá svůj hlas i hlasy, které sesbíral, do… ne, do prázdna ne. Zvuky sviští obloukem vzhůru, odrazí se od ionosféry, zamíří zpátky k zemi, opět se vymrští a odrazem změní směr a tak stále dokola. Vysílí se signál někdy, zhroutí se nakonec vyčerpáním? Nebo uletí, jak si to maloval Chlebnikov, z dosahu našich představ?

Ještě na konci sovětské éry chyběl Vladimiru Putinovi i jeho kolegům dostatečný nadhled na to, aby pochopili, že postavy v literatuře vyjadřují vlastní názory, které nelze připisovat autorovi. I na sklonku osmdesátých let se tak našli spisovatelé, kteří důsledky málem nepřežili. Obdobně trestuhodné by bylo slučovat Pomeranzeva s jeho lyrickým hrdinou. Je to pouhý výplod, třeba trvale přítomný. Někteří z nás přihlíželi tomu, jak se náš přítel v průběhu let vypracovával v rozličných žánrech, v próze, v rozhlasové dramatice a nově i v poezii, dílech někdy pojmenovaných, jindy nepojmenovaných, bezvýhradně ale spojujících útržky, vyrůstajících z úlomků. Kam se bude vyvíjet dál? Po experimentech mládí, syntéze zralého věku, co nám přinese v čase poklidného stárnutí?

Překládat Pomeranzeva je radost. Hlavní je dát slovům na stránce zaznít se stejnou silou jako v originále. Zbytek už pak záleží čistě na důvěře. Pomeranzev vždycky myslí všechno přesně tak, jak to říká, není za tím víc ani míň. Poddá-li se překladatel logice psaného slova a nechá-li se jí poslušně vést, může volně nacházet intonace a kadence obdobné originálu. Pomeranzev se vyjadřuje jasně a úsporně. Nerozptyluje zbytečnými ornamenty, trylky. Jakékoli upísknutí ze strany překladatele se ihned pozná a padá výhradně na jeho hlavu. V ruštině žádné falešné tóny neznějí.    

Pro Festival spisovateů Praha napsal Frank Williams

Přeložila Petra Kůsová