Ishmael Reed: Zkáza města Yellow Back Radio

Kola maringotky uvízla v těžkém rudém bahně, které se vytvořilo po odpoledním lijáku. Volkům se nelíbilo, jak jim déšť cákal do očí, a zpěčovali se, až museli dostat párkrát pořádně bičem, aby zabrali. Dole v údolí se proháněla stáda divokých koní a zvedala k hrozivému nebi oblaka černého prachu. Olé Laso seděl na koni, který táhl vůz Zozo Labriqueové.

V posledním městě jsi prováděl zatraceně odvážný kousky, chlapče. Stačilo málo a ten bejk tě moh nabrat tak, že by ses z toho už nevzpamatoval. O co ti jde?

V tom městě mě od ní dostih dopis, Zozo. Chce, abych se k ní vrátil. Její táta ted' prý věčně honí vodu a pózuje před amatérskýma malířema. Už se zajímá jenom o sebe – a ten druhej je ještě větší cvok. Zve si opilce odevšad, a ty pak u nich chlastaj a dovolujou si na ni. Říkají jí srdíčko a cukroušku – má to prostě blbý. Ale mně se o ní pořád zdá, Zozo. A v těch snech vypadá dočista stejně jako ten den, kdy mě pustila k vodě.

Patří jí to, Olé, za to, jak se k tobě zachovala. Ta banda, kterou se obklopila! Všecko to byly lesby. Táhly se za ní jak smrad, a když zmizela, zmizely taky. A to andělský homino v sukních s těma svýma hláškama a lichotkama. Stouplo jí to do hlavy, chlapče. Ponižovala tě a ostatní to dělali po ní. Kníráč Sal se na tebe vykašlal, a Drsan Dike se spřáhnul s tím trapérem, co ti furt posílá obsílky k soudu. Však víš, jak to chodí, Olé. Ty jsi kápo pasáků, královskej hřebec, ale jakmile ta svoloč u tebe najde jedno jediný slabý místo, celá stáj se ti rozuteče.

Já se do ní zabouch, Zozo. Mohlo mě napadnout, že se ze mě nepodělá, když se dokázala vykašlat i na takovýho frajera, jako byl ten přede mnou. Kazatel tělem i duší! Jak se mu vrhla k nohám a líbala mu boty, když u toho byli ty tři opilí novináři! Četlas, co o tom napsali? Jako by každej z nich viděl něco dočista jinýho. Hned příští den skončila v mý posteli. A jen co jsem se do ní zavrtal, začala skřípat zubama a vykřikovat čuňačiny.

Zaryla se ti pod kůži, Olé, to je teda fakt. Ani ty milostný lektvary a dráždivý pastilky, co jsem pro tebe míchala, moc nefungovaly. Zná stejný kouzla jako já.

Zozo si zapálila dýmku ze stvolu kukuřice. Měla na sobě dlouhou sukni a na hlavě čelenku. Černou tvář měla hrubou a vrásčitou. Slunce, které v tu chvíli vyšlo, se prudce zalesklo na kroužcích jejích zlatých náušnic.

K vozu se přihnal Jakob.

Už tam brzo budem. Za půl hodiny jsme v Yellow Back Radio. Objednal si nás jistej Happy Times a máme se setkat v Hotelu.

Pak odcválal dopředu, aby tu novinu řekl i ostatním.

Měli jsme fajn sezónu, Olé. Co uděláš s tím balíkem, co jsme vydělali?

Ani nevím, Zozo. Asi najmu pár hledaček pokladů a dovolím jim, aby si zaklejmovaly mou ztracenou existenci.

Nech těch vtipů. Olé!

Co budeš dělat ty, Zozo?

Představ si, že ta megera ošklivá se vrací do New Orleansu, mekky černý Ameriky. Nejdřív se zbavila doktora Johna, pak mě. Má kámoše na radnici – něco jim řekla a oni mi zavřeli kšeft. Musela jsem čarovat tajně. Ale začaly se mi ztrácet věci – dokonce i hada Henryho mi vzali. Hrozila mým kunčaftům, že je zakleje, když ke mně budou chodit. Polekali se a zmizeli. Nakonec proti mně vyslala takový kouzlo. že mě to skorem oddělalo. Olé, tahle Marie je bestie. Ale prej už má na kahánku. Říká se, že to má po ní vzít její sestra, ale podle mě ta holka nemá nárok. Jenom Marie má totiž tu správnou kouzelnou moc, aby se před ní chlapi plazili a vyli jako psi a ženský zakláněly hlavy a smály se z plnýho srdce. Víš, Olé, možná ta tvoje... Jak že se jmenuje?

Diana, černá Diana, Zozo. Vždyť to víš.

Kdo si má všechny ty její přezdívky pamatovat?

Než se vůz překulil přes kopec, uslyšeli za vrcholkem výkřik. Ze stromu visel vzhůru nohama mrtvý chlap. Byl zastřelený. Měl na sobě zdobený límec, nóbl košili, rajtky a na nohou holiny s ohrnutým svrškem. Na zemi se válel špičatý klobouk s karafiátem za krempou.

Ti dva vystoupili z vozu a šli tam, kde si Jakob Kecal a Žonglér prohlíželi viselce. Tančící medvěd koukal z klece, tlapama svíral mříže a hlavu nakláněl zvědavě ze strany na stranu. Země kolem byla poseta letáky.

Občané města Yellow Back Radio
Přijďte se podívat!
Přicházejí k vám:
Jakob Kecal, který zodpoví všechny vaše otázky
Čarodějka hú-dú z New Orleansu Zozo Labrique
Mistr nad mistry práci s lasem Olé Laso
Tančící medvěd a Žonglér
Vstup zdarma        Pivo

K hlavě mrtvoly se slétali odporní tlustí supi a usedali na rozeklanou skálu opodál. Jakob si sundal čepici a za chvíli se kolem něho shromáždil vyděšený hlouček zbylých členů družiny.

Další nejbližší město Video Junction je odtud padesát mil. V zásobním voze už není dost jídla na tak dlouhou cestu. Koně a voli si už potřebujou odpočinout. Nechci vás vystavovat žádným riziku. Jestli tohle znamená, že je před náma nebezpečí, pojďme se rozejít. Rozdělíme si, co máme, a každej půjde svou cestou.

Když už jsme spolu došli takhle daleko, nevím, proč bysme nemohli i do Yellow Back Radio, povídá Žonglér.

Se mnou taky počítej, přidal se Olé. Zvládli jsme poušť, kojoty, vlky, chřestýše, pumy, lovce. Myslím. že nic o moc horšího nás v tom městečku nemůže potkat. A vocad' to tam vypadá dost mírumilovně.

Jdu s ostatníma, řekla Zozo. Ale něco mi říká, že úplně normální to tady není.

Když zakopali zvěda na stráni, pustili se dál z hory dolů, až byli konečně na dohled městečku Yellow Back Radio.

Ve stínu hory se krčila dřevěná stavení. Vězení, Obchod s klobouky a botami, Železářství a Salón U Vzteklé černé pumy patřící jisté Tlusté Lizzy.

Za lešením na náměstí chrochtala v ohradě výhružně vyhlížející prasata. Patřila věhlasnému místnímu katovi, který se jako znalec svého oboru vždy obklopoval nejmodernějšími technickými vymoženostmi vraždění.

Poslední model stál na lešení. Byl to dovoz z Francie a byl prý stejně racionální jako ta jejich poslední revoluce. Vše, co zbylo z těch, kteří měli tu smůlu a museli vystoupat na lešení, sežrala prasata. Obzvláštní lahůdkou pro ty bestie byly lidské hlavy.

Družina se vydala po vylidněné hlavní třídě. Zanedlouho je obklíčila horda dětí oblečených jako Indiáni z prérie, jako by se bizoni svlékli z kůže a věnovali svou pokrývku těla nahotě těch dětí, jejichž ošacení i obutí bylo ze surové hověziny.

Ruce vzhůru, vy chlastouni whisky, vyzval je maličký vůdce. Mířila na ně stovka pušek. Ale vždyť to je cirkus, zakřičelo jedno z dětí, některé odhodily flinty a daly se do tance. Cirkus? nedůvěřivě vzkřikl ten, který je první oslovil. A jak můžeme vědět, že to není

finta dospěláků z Yellow Back Radio?

Jakob s rukama nad hlavou se rozhlédl po ostatních členech své skupiny. Olé, Zozo i Žonglér stáli pobaveni ve stejném postoji.

Co se tady děje? zeptal se Jakob. Jsme cirkus a tuhle trasu jezdíme každej rok. Ve vašem městě máme skončit sezónu. Pozval nás pan Happy Times. Čeká na nás v Hotelu. Kde jsou všichni dospělí? Šerif, Doktor, Kněz. Kdo tady poroučí?

Některé děti se zasmály, ale jen co je jejich vůdce svolal do kupy, tvářily se zase vážně Po kratším dohadování vystoupil pohlavár z chumlu a namířil si to k prvnímu vozu, který patřil Jakobovi.

Vyhnali jsme je z městečka. Už nás štvalo, jak nás pořád buzerujou. Museli jsme pro ně ve dne v noci pracovat v dolech, hlídat jim stáda, sklízet úrodu a tři hodiny denně ve škole poslouchat učitele, který vychvalovali jen samý starochy. Museli jsme se učit všechno nazpaměť. A všechno to byly žvásty určený hlavně k tomu, abysme poslouchali. A tak jsme se rozhodli, že se postavíme na vlastní nohy.

Jednoho dne jsme našli v horský jeskyni pastilky bílý jako perličky. Říká se jim u nás ďábelsky pilulky. Hodili jsme je do potoka, takže když si dospěláci přišli s vědry pro vodu, ty pilulky s vodou vypili. Úplně je to rozhodilo, a my se do nich pustili a vyhnali jsme je. Vůbec nám nechyběj. Dokázali poslouchat leda talk show jedný starý báby, která jim blbla hlavy. Ta babice neuznávala žádnou legraci a oni jí to baštili. Nutili nás pochodovat a bojovat proti pohanům.

A kam staří odešli? zeptal se Jakub.

Utábořili se na pozemku Reného Fibsona. Nejspíš plánujou odvetnou akci, ale my jsme na ně přichystaný. René sice včera poslal svý stádo do Chisholmu na trh, ale zůstalo mu dost kovbojů, aby ta bitka stála za to. Náš indiánskej zvěd tvrdí, že staří z městečka nepřistoupili na Reného požadavky, chce po nich, aby mu připsali veškerý území za to, že proti nám vyšle svý chlapy.

Vedle pozemku, co má rozlohu jako celá Venezuela, mu pak bude říkat pane i městečko. Je to největší boháč v kraji, má stáda a prachy a ego jak Velkej kaňon.

V sedmi městech Ciboly by se taková hovadina stát nemohla.

V sedmi městech Ciboly? zeptaly se děti a nahrnuly se kolem Jakobova vozu.

Tam všechnu práci obstarávají roboti, počítače krmí slepice, naprogramovaný krávy dojí šestadvacet druhů jablečných  koktejlů rovnou v krabicích.

Jipííí jásaly děti. A kde to je?

Není to dál, než kam dohlídnete z místa, kde zrovna stojíte. Poohlídnul bych se po tý zemi, hned jak skončíme tady u vás, ale poněvadž sponzor, co si nás objednal, je bůhvíkde, nejspíš vyrazíme rovnou. Co říkáte, obrátil se Jakob na ostatní členy své družiny.

Zahrajte nám, naléhaly některé děti.

Je to léčka. Dohodly jsme se přece, že už nikdy nebudeme věřit nikomu, kdo má jedinej šedivej vlas!

Nebuď paranoidní, vole, pustil se další chlapec do toho pochybovačného prcka. Hraješ si na šéfa a chováš se jako ti, co jsme je vyhnali do hor. Tohle nejsou obyčejný dospěláci – jsou to děti jako my. Podívej se na ně, jak vypadají a co mají na sobě.

My chceme cirkus, začaly skandovat děti.

No já nevím, ošíval se Jakob. Jak vidíte, my taky nemáme žádnýho guru nebo pohlavára nebo velekněze, a tak se budu muset poradit s ostatníma.

Olé, Zozo a Žonglér projevili souhlas přikývnutím, medvěd jen souhlasně poskočil v řetězech.

Potěšené děti doprovodily cirkus až k hranicím města a dívaly se, jak se vztyčují stany, ustájují koně a volci a jak se vše chystá k cirkusovému představení.

**

Tři muži na koních – Bankéř, Šerif a Doktor – se rozhodli, že Reného navštíví. Museli ale na něho čekat, než se vrátí z poznávací cesty po svém panství, což byla v poslední době jeho nejoblíbenější záliba.

Pohůnci vyvedli ze stáje zeleného mustanga. Představoval symbol Gregových říček plných ryb, luk plných skotu, hor prohýbajících se pod tíhou obrovských ovocných plodů, dosud nedotčených polí plných zlata a diamantů, i jeho zahrady, po níž se procházela hejna sexuálně neukojitelného ptactva.

Se stetsony v rukou přihlížela delegace, jak se René hotovil k tomu políbit svůj majetek. Pohůnci dovlekli hřebec až před velký černý Dům, kde se René shýbl a po francouzském způsobu políbil koně tak, že mu jazyk vrazil mezi zuby a slíbal pěnu z dásní.

Byl to osamělý kůň. Ostatní hřebci ho přehlíželi, protože ho měli za namyšleného, a klisny s ním nechtěly nic mít – že byl zelený, připadal jim nějaký divný. Ale to on zezelenal ze svých nočních můr.

Po ceremonii odtáhli nešťastného hřebce zpět do stáje, stydlivě si kopytem zakrýval oko.

René vyndal z kapsy trubičku a přiložil si ji ke rtům. Potom odvedl muže ke stolu, který stál před domem a na kterém už čekaly čtyři láhve whisky. Postavil je tam Reného věrný čínský sluha. Na Reného kožichu objevil Číňan zatoulanou vešku a dobromyslně ji umístil dobytkáři na zátylek. René se usmál, trochu se ošil, párkrát se plácl do krku, až se konečně trefil a mršku zabil. Vesele se pak na sebe se sluhou ušklíbli.

Muži se po sobě vyděšeně podívali.

Co vás za mnou přivádí? Řekl jsem vám přece, že s váma budu ochotnej mluvit, až vy budete ochotný uzavřít ten obchod. Vzdejte se města a svýho majetku, abych ukojil svý majetnický pudy, a mí chlapi vás tý havěti zbaví.

Rozhodli jsme se, že na tvý podmínky přistoupíme, René. Stejně přicházíme o prachy,

když město maj ty fakani. Ani od ženských nemáme kam utýct, pořád nám jen nadávaj, že jsme pitomci, mamlasové a ještě něco horšího. Pověz nám, René, co máme dělat.

Tomu říkám správná řeč, Doktore. Podepište mi tohle lejstro, abych dostal, čeho si žádám, a já vám tu chamraď vyprovodím z města dřív, než se nadějete.

René vytáhl zpod šosů úředně vyhlížející list papíru, na který Bankéř, Šerif a Doktor připojili své podpisy.

Jsme rádi, že se nám podařilo lidi přemluvit, aby se na věc podívali i z tvého hlediska, René, řekl Bankéř a hedvábným kapesníčkem si setřel pot z čela. Už jim přijížděly i posily. Přijely v podivně pomalovaných vozech. Jednoho jsme radši rovnou pověsili a zastřelili. Vypadal jako klaun. Napadlo nás, jestli to nebudou pohani ze severu.

Moulové, to je cirkus, kterej jsem pozval, abysme ty děcka něčím zabavili a mohli je přitom v klidu obklíčit. Každej vůl ví, že děti mají rády cirkus.

Víš, René, už jsme z toho celí přešlí. Zrovna dneska někdo ukradl čtyři kartony rybího tuku z našich už dosti se tenčících zásob. Takže jsme asi nepřemýšleli, když jsme toho chlapa mordovali. Staří chodí po táboře a vrážejí do sebe, jak jsou z toho všeho tumpachoví. Každý jen říká, Koukej, kam čumíš, baloune. Je to prostě blázinec.

A náš ctihodný reverend Boyd už propadl melancholii tak silně, že je to opravdu na
pováženou. Víš, jak se snažil dětem i pohanům z městečka přiblížit. Kouřil s těma frackama hašiš z jedný fajlky, a s naším jediným přeživším Indiánem, náčelníkem Vylomeným zubem, se zhulil do němoty, a dokonce dává dohromady sbírku experimentální pastorální poezie Trsej se mnou, ó pane. Věřil, že protestantismus  vydrží ten nápor, ale už to vzdal a dal se na poezii, aby šel s dobou.

René, však víš, jak je to u nás všecko naruby. Konec konců teď to stejně celé patří tobě.

Ale jak si můžeš bejt jistej, René, že se tví chlapi o tu verbež dokážou postarat? Předáka s takovejma dvanácti kovboji jsi poslal se stádem na sever. Moc ti jich asi nezbylo, co? Nemysli si, že mám strach o sebe, protože já se něco najezdil s Holidayem a Daltonskejma, než ze mě udělali ochránce zákona – však jsem jich poslal do chládku pěknou řádku... Kdybych nemusel bejt zrovna na tý pitomý bezpečnostní konferenci, k ničenu takovýmu nemuselo vůbec dojít.

Se mi zdá, šerife, že ty konference objíždíš, právě když tě městečko nejvíc potřebuje. řekl René, zatímco se prohlížel v kapesním zrcátku a kapesníčkem si stíral černé šmouhy, které mu na víčkách zanechaly silně namaskarované umělé řasy.

René, znáš ženský, co je to za potvory, zvlášť když jsou v přechodu. Nechtěly, abysme s děckama zatočili ráz naráz. Taky kvůli tomu nám chvíli trvalo, než jsme se rozhodli přepustit ti Yellow Back Radio, aby sis vyladil knoflíky a stanice podle svýho gusta. Zkoušely jsme na ně poslat Tlustou Lizzy, ale baby už ji ani nepokládaj za ženskou.

Doktore, na ženský se vykašli, pravil René Gibson a zvedl svou tlustou a ošklivou schránku do stojící pozice. Jdi na ně po dobrým, a dopadneš stejně jako ten šíla z Wichity, co se rozhod, že skončí s chlastem. Dost už skuhrání a vraťte se do tábora hlídat svý lidi. O ostatní se postarám.

Hodnostáři se zvedli a klopýtali dolů z kopce. Bankéř udělal několik kotrmelců, zatímco René stál nahoře, ramena se mu otřásala, a s prstem levačky zaklesnutým v uchu posílal pravačkou nad hlavy Šerifa, Bankéře a Doktora jeden výstřel za druhým. Nakonec se uklidnil, dal si sklenici nějakého pobliónu a se státnickou vážností se chopil knihy Život Kateřiny Veliké. Jen co ale delegace zmizela z dohledu, knihu zase sklapl a přivolal své hochy.

Sežeňte honáky. Máme práci.

Hubeňour McCullough a s ním pár dalších se přihnali na palouk a obklopili svého šéfa. Číňane! Přines to!

Číňan vtrhl na scénu s uzlíkem v ruce.

René si odkašlal. Takže, chlapi. Přišla chvíle, na jakou jsme všichni čekali. Ty dacani se vzdali městečka v můj prospěch. Ha, ha, ha!

Rozvázal uzlík a jeho obsah vyložil na stůl.

Tohle je fungl novej bubeňák. Má osm komor, rychlý zadní nabíjení. Pro každýho náročnýho zabijáka prostě sen.

Kovbojům se rozzářily oči a kolem úst se jim nahrnuly sliny.

Vynalezl to jistej fajnovej učitýlek jménem doktor Coult z New Yorku Londýna Kalkaty. Celou tuhle várku jsem koupil od Royal Flus Goosemana, vykutálenýho filuty a trapéra, co mazaně prodal ingošům ty vadný muškety, a my je pak mohli v pohodě vyhladit.

Děcka jsou s těma cirkusákama, co jsem sem pod falešným jménem pozval. Sleduju je pořád tímhle dalekohledem. Pusťte se do nich, a než se nadějete, bude René Gibson celebrita nejen v Yellow Back Radio, ale i ve Video Junction, a tak dále až na východ, ha, ha, ha.

Kovbojové si dali v Reného Růžovém baru na kuráž tuplovanýho prcka rovnou z volského rohu, opásali se blyštivými revolvery a vyrazili směrem na Yellow Back Radio za svým zlověstným úkolem.

**

Tančící medvěd. Žonglér, Olé a Zozo bavili děti dlouho do noci. Medvěd prováděl nevídané akrobatické kousky, Olé ukazoval svá kouzla s lasem a Zozo četla dětem z dlaní a vykládala jim, co je čeká a nemine.

Jako poslední nastoupil Jakob a začal dětem u krbu vyprávět o sedmi městech Ciboly, o bájném kraji amerického ráje, v němž usměvaví roboti zbavení stresů a emocí ochotně vykonávají veškerou práci, takže už nemusí o ničem snít. V tomto ráji je zem vydlážděná opály z Idaha, satiry z Montany, tyrkysy a stříbrem z celého jihozápadu.

V první polovině šestnáctého století, asi v roce 1528, dorazila do Tampské zátoky expedice pátrající po této zemi. K expedici patřil i černý otrok Estevancio. Všichni nakonec zabloudili, padli do léčky a stali se zajatci Indiánů. I další expedice tajuplně zmizely. Podle legendy jediní, kteří mají šanci zemi najít, jsou ti, jejichž cíle jsou čisté: děti, jejichž oči dosud nezežloutly touhou po zlatě.

I hloupí dějepravci najímaní chovateli dobytka jen proto, aby vštěpovali lidem poslušnost, zákon a konvenční názory – ti odporní uctívatelé faktů tvrdí, že podobný anarchotechnologický ráj, v němž by roboti ládovali informace do neživých mechanicky řiditelných slepic, kde stroje dělají vše, od kopání příkopů, přes dobývání jídla z hlubin oceánů, převádění stařenek přes ulici, až po krmení nemluvňat, že to vše je stejný nesmysl, jako kdyby zelený kůň mohl mít noční můry. Houbeles! Asi jsem blázen, ale pro mě eros vždycky znamenal víc než logos. Asi jsem blázen, ale jen co to tady zítra sbalíme, razím tam.

Chci najít tu zem bez guruů, monarchů, vůdců, policajtů, výběrčích daní, bachařů, matriarchů, patriarchů a ostatních šupáků, který se spikli a udělali ze země hromadu lidských kostí ožíranou smečkou vlků.

Půjdeme s tebou, volaly děti.

Moment, zarazil je Jakob. Tolik zásob na cestu zase nemáme. Jde se až někam na jih. Zásoby nejsou problém, vykřiklo jedno dítě.

Na chvíli se děti shlukly k poradě a pak vyrazily k městu a družinu nechaly na místě. Ale jen co vyrabovali Obchod s klobouky a botami, Konzum a Banku, už byly zpátky se zásobami na dlouhou výpravu.

Přesvědčily jste mě, řekl Jakob a otočil se k Olému, Zozo a Žonglérovi. Vítám vás jako členy své expedice do neznáma.

Děti se zaradovaly a daly se do tance.

Jakmile naložili veškerý proviant do vozů, všichni se odebrali na kutě. Druhý den je čekala ještě spousta práce. Členové družiny se uložili ve svých vozech a děcka zůstala spát venku, před zimou je chránila huňatá kožešina.

Olé Lasovi se zrovna zdálo, jak svým čertovským ohonem smetává z nebe všechny hvězdy, když ucítil kouř. Probudil se a viděl jezdce objíždějící v kruhu kolem tábořiště. Ozvaly se výkřiky dětí a na některých z nich se vzňaly oděvy od fagulí, které mezi ně banditi naházeli.

V rychlém sledu zapráskalo několik výstřelů. Děti se zvedaly a padaly přes sebe a pobíhaly v kruhu. jak se snažily vymanit ze sevření. Zozo Lobrique vyhlédla ze svého vozu a dostala zásah rovnou mezi oči. Vypadla z vozu na zem. Zoufalý dětský nářek se mísil s dusotem koní a výstřely revolverů, jak byly děti jedno po druhém odstřelovány jezdci, kteří mířili s obdivuhodnou přesností. Žonglér pálil najednou ze dvou pušek, a než dostal kulku do krku, stihnul složit dva.

Olé se doplazil k místu, kde ležela umírající Zozo. Z nosu a z úst jí hrnula krev.

Zozo, zkusím tě zatáhnout zpátky do vozu.

Utíkej chlapče. Zachraň se! Já už to mám za sebou, mumlala a snažila se mu cosi vtisknout do dlaně. To je zub ze vzteklýho psa. Dá ti čarovnou moc. Nezapomeň si ještě vzít můj amulet a mojo a nezapomeň ty čáry, co tě stará Zozo naučila. Kdybys chtěl být ještě mocnější, zahraj si poker s mrtvolou.

Vydáno s podporou Amerického kulturního střediska (dnes Americké centrum)

Přeložil Jiří Josek

Translation © Nadační fond Festivalu spisovatelů Praha 1999