Tato vytržená stránka: O Claudiu Pozzanim

Jsou ti, co chtějí slovo z operačního stolu zvednout a rozpohybovat jej jako loutku nebo tanečníka, a stačí říct, že Pozzani je určitě jedním z těch, kdo chce tahat za provázky, kdo chce ladit kroky.

Janovský rodák Pozzani vede od roku 1995 Janovský mezinárodní festival poezie, největší a nejstarší básnickou událost v Itálii. Jeho poezie pak na sebe bere formu pozvání, svolávání performerů, hudebníků, básníků a čtenářů, aby se všichni bez rozdílu zapojili do činnosti v duchu poezie.

TANČÍM

Tančím tanec geniálních nápadů

a doufám, že mi sdělíš něco nového

Tančím tanec zbloudilých ztroskotanců

a vím, že moje kroky nejsou k ničemu

Tančím tanec šťastných naivů

a věřím, že můj pot bude někomu co platný

Tančím tanec prospěchářů

a budu tančit, dokud mi budeš platit

Jeho poezie, včetně básně „Tančím“ výše převedené do češtiny, byla přeložená do několika dalších jazyků a pěje chválu na básnické srdce. V italštině je hudebnost jeho textu jasná, stejně jako v jeho básni La Realtà della Speranza.

ne ho avuto abbastanza

di ombre appiccicose

bellicose

e di cuori appesi a un gancio

o sbriciolati in una zuppa di rancore.

Báseň se vzpírá tíži obyčejného, navozuje potřebu pohybu, kroužení, obcházení ve slově ballare. Zde je opět v češtině, jako Skutečnost naděje:

Mám dost

těch stínů lepkavých

bojechtivých

a srdcí na hák pověšených

nebo v hořkou kaši rozbředlých.

Ve světě cyniků lze mít hodně připomínek ke každému, kdo zpívá o potřebě básnické svobody, a Pozzani se svými hudebními variacemi je trubačem, vyzývajícím básníky a spisovatele, místní i z dálky, ať odhodí své lepkavé stíny a připojí se k tanci. Není tedy žádným překvapením, že Pozzani vede italský klíčový festival poezie, který vyklízí jeviště performerům, aby mohli své dílo přivést k životu. 

Článek britského básníka Joshuy Jonese přeložil z angličtiny Luboš Snížek. Báseň „Tančím“ přeložila z italštiny Alice Flemrová, profesorka z Karlovy Univerzity.