Autoři | Martin Vopěnka
Martin Vopěnka Česká republika FSP 2012, 1997
Ne že by souhlasil s Einsteinem – Martin Vopěnka se narodil roku 1963 v Praze, kde vystudoval, ač duší spisovatel, fakultu jaderné fyziky, pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a od sametové revoluce se věnuje výhradně literatuře. „Vnímám svůj život jako vzácný okamžik světla, který je třeba využít.“
Nejistota a nomadismus mají pro Vopěnku zvláštní půvab: nevědomou potřebu cestovat a objevovat - a vyhýbat se českému fanfarónství coby ředitel vydavatelství Práh.
„Je-li tomu tak, že jsme každý sám sobě celým vesmírem, mohou mít naše prožitky, naše zkušenosti váhu důkazů i v případě, že jsou nesdělitelné.“
Vopěnka má modrou za zelenou a dává nám růži. „Tak jako Kafka, i on oživuje, co je v člověku iracionální, obrací záhadné a nevysvětlitelné v realitu.“
K jeho dílu patří: Kameny z hor, Balada o sestupu, Hotel uprostřed života, Antarktida na prahu konce, Moře smutku za tvým psem, Moje cesta do ztracena, Pátý rozměr a Spící město.
Martin Vopěnka žije v Praze.
Martin Vopěnka: Mám v sobě obezřetnost předků
07.02.2012 Rozhovory
Spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka je na českém knižním trhu ojedinělou osobností. Během dvaceti let se nakladatelství Práh stalo značkou, která je synonymem kvality a serióznosti. Přesto se jeho majitel považuje spíše za autora knih, jejichž hrdinové hledají sami sebe a potýkají se s hlubokými úzkostmi. Snad židovské geny, kterými byl do života vybaven, ho nutí, aby se ve svých románech zabýval i chmurnými vizemi, kam až může dospět společnost, kde přestanou platit základní normy. Možná je jeho vidění světa zesíleno i tím, že se ženou Annou vychovávají čtyři děti. A ani proto mu není lhostejné, v jaké společnosti dnes žijeme. Ostatně – o tom svědčí jeho angažmá ve veřejném životě.
Rozhovor s Martinem Vopěnkou
06.03.2009 Rozhovory
Po knize Konec zákona vydal spisovatel Martin Vopěnka titul zcela odlišného rázu nazvaný Moje cesta do ztracena. Je to příběh o hledání ztracena a nalézání pevného bodu, ale také o tom, jak k sobě otec a syn nacházejí cestu.
Martin Vopěnka: Kamzík a horolezci
29.10.2008 Ukázky
Byl konec ledna a ve Větrných horách se na dlouhé týdny usadil mráz. Zvířátka buď usnula zimním spánkem, nebo odešla do nižších poloh, a i tam přežívala stěží. Všechno s výjimkou větru znehybnělo, hory opustil život. Ledový krunýř neustále mocněl a za krátkých zimních dnů neměl kdy tát.
