Drsný svět zasněné básnířky Affinity Konar
16. května 2017 17:03
Americká spisovatelka Affinity Konarová k sobě přitáhla mezinárodní pozornost románem Mischling (2016), příběhem židovských dvojčat Perly a Staši, které po transportu do Osvětimi v roce 1944 padnou do spárů „anděla smrti“ doktora Mengeleho a stanou se jedněmi z mnoha obětí jeho zvrácených pokusů prováděných v zájmu vědy. Krutá válečná léta, koncentrační tábor, ostnatý drát, rozbořená města a spálená zem – téma románu, jenž si v literárních kruzích vysloužil mnoho nadšených ohlasů, se zdá být jasné. Avšak zaškatulkovat Konarovou jako válečnou autorku píšící o holocaustu by bylo příliš jednoduché.
První věc, jíž autorka zaujme od samého začátku, je nepochybně jazyk – libozvučný, brilantní a pološílený, jako by vystřižený z fantaskního snu či světa mimo naši realitu. Mezi jeho hlavní rysy patří náhrada běžných slov za lyrické, nekonvenční výrazy, pocity iluze a klamu, mlhavost a celková neuchopitelnost pronášených vět, která je zároveň okouzlující i k zešílení:
„…přede mnou a za mnou byly části světa a po stranách se do obou stran rozpínaly jako holubičí křídla sněhové pláně. (…) Pustina si nás vybrala, ale my o takovou volbu nestáli. Byli jsme tady, pomalu jsme se pohybovali po téhle věčné zemi, hotoví ke smrti víc než kdy dřív, drželi jsme se zimy pod námi a snažili se pamatovat, že pod ní leží tlukot srdce a broukání období květů.“ (Mischling, 216)
Právě svérázný jazyk tvoří základ autorčiny identity a nejlépe vystihuje její unikátnost. U začínajících tvůrců je vyhraněný, jasně rozpoznatelný rukopis spíše výjimkou, avšak v případě Konarové lze bezpečně prohlásit, že našla svůj osobitý styl, který i nadále pečlivě rozvíjí. Zatímco její první román The Illustrated Version of Things (2009), příběh dívky na prahu dospělosti snažící se stmelit beznadějně rozvrácenou rodinu, je z lingvistického hlediska klenotem, ale po jiných stránkách příliš nezaujme, druhorozený Mischling svými kvalitami spadá do zcela jiné kategorie. Obě díla, bezedné studnice zasněných proudů vědomí plné rozsáhlých básnických obrazů, jsou však zřetelně „konarovské“, a právě v tom je jejich síla.
V době, kdy nakladatelství chrlí knihy jako na běžícím pásu a současná literatura se na univerzitách v podstatě nevyučuje, neboť nových titulů je tolik, že jsou v rámci jednoho konkrétního semináře zkrátka nepostihnutelné, je těžké úspěšně sledovat soudobé literární trendy, případně se rozhodnout, který z nekonečného zástupu současných tvůrců si zasluhuje čas anebo vykazuje slibný potenciál do budoucna. Na rozdíl od starších autorů, u nichž již stačila proběhnout jakási historicko-kulturní selekce, tj. tyto knihy se ukázaly tím či oním způsobem relevantní napříč desetiletími, případně staletími či tisíciletími, u nových děl je velmi těžké předvídat, o jak zásadní přírůstek půjde z dlouhodobějšího hlediska. Proto je vždy vítaným úkazem, když se na literárním poli objeví výrazný, rozpoznatelný autor s jasnou identitou a rukopisem, kterým se čtenáři okamžitě vepíše do paměti – a právě tohle se Affinity Konarové podařilo.
Samotné fyzické zasazení jejího díla je v tomto ohledu přitom spíše druhotné. Jak již bylo řečeno, Mischling svým obsahem a časovým zařazením splňuje náležitosti válečného románu, dále není pochyb o tom, že téma druhé světové války a holocaustu má v literatuře i nadále své místo, zvlášť v době, kdy svět přichází o jejich poslední očité svědky a ohlédnutí za minulostí je tak důležitější než kdy dřív. Pro autorku s polsko-židovským původem je navíc cestou ke kořenům, vypořádáním se s minulostí, povinnou exkurzí do „staré vlasti“ v jednom z nejtragičtějších období světových dějin.
Na druhou stranu osvětimský lágr nebo zaplivané motely a psychiatrické léčebny v případě spisovatelčiny prvotiny lze vnímat jako pozadí – detailně propracovanou hrací plochu, na níž se řeší další témata. Tím nejzásadnějším je bezesporu identita a vývoj jedince v krutém, nehostinném prostředí – ať už jde o bezútěšnou, postapokalyptickou válečnou krajinu či neveselou atmosféru pěstounských domovů. Hlavní hrdinky jako by byly pokusnými králíky v nemilosrdném procesu darwinovského přirozeného výběru, účastnicemi lítého evolučního boje, kde přežije jen ten nejsilnější, anebo nejpřizpůsobivější.
„…uviděla (jsem), že jsme pořád ještě děti, ale děti-žoldáci, napůl zavraždění podivíni, v nichž dlouhé hladovění probudilo nové, podivné chutě. Napadlo mě, jak takové dítě asi vypadá. Procházela jsem mezi sametem čajovny a hledala nějaký šikovný odraz. Ale tma byla neúprosná, skleněné střepy neprozrazovaly o vzhledu vůbec nic.“ (Mischling, 289)
Autorčiny knihy lze považovat za jakési obludné bildungsromány, zvrácené zástupce takzvané „coming of age“ literatury, jejichž význam se v žádném případě neomezuje na čtyřicátá léta dvacátého století, ani na výřez ze života současné, tragicky dysfunkční americké rodiny.
Affinity Konarová je relevantní po mnoha stránkách, pro čtenáře všech generací, a to nejen jako autorka historické fikce. Osobitý vypravěčský svět, nadání pro metaforu, jedinečná schopnost nahlížet realitu, historickou i současnou, novýma očima a smělé experimentování s jazykem z ní na literárním poli činí vskutku nebývalý úkaz. Svou tvorbou nadchne, šokuje, okouzlí i překvapí: choromyslná, ukrutná pohádka Mischling je vším možný, jen ne klasickou lágrovou prózou, kterou snad na první pohled slibuje. Bez nadsázky lze prohlásit, že Konarová je jednou z mála současných autorek, které vám nedají to, co jste čekali, a přesto nebudete zklamáni. Nezbývá než doufat, že si tato losangeleská spisovatelská kouzelnice i do budoucna zachová svůj originální nadhled a neotřelý snový styl, který spolu s patřičnou dávkou inspirace, osobní vize a vybroušené techniky tvoří základní kameny její unikátní tvorby, k níž je radost se vracet.
Autorka textu: Martina Šímová