Greerová mění myšlení žen

Eunuška – skandální, vášnivá a nekompromisní analýza situace žen – změnila způsob, jakým se řada lidí dívá na svět i na svůj vlastní život. Překlad této feministické klasiky Germaine Greer zprostředkovává českým čtenářům vzrušující zážitek z četby kontroverzního díla, které v době svého prvního vydání v roce 1970 zásadním způsobem ovlivnilo mnoho žen anglicky mluvícího světa. Šokující autorčin styl, její nepředvídatelná argumentace a překvapivý záběr témat, probíraných s troufalostí a vervou, vyvolávaly divoké hádky a urputné debaty. 

Vzpomínám si, jak jsem tuto knihu já, teenager 70. let, četla potají, s pocitem, že se dopouštím něčeho podvratného a odvážného, protože je to kniha, která napadá konvenční názory na tak “posvátné krávy”, jako je láska, manželství a romantika, která vyzývá ženy k tomu, aby se chopily vlády nad vlastním tělem i osudem – a která navždy změnila mé názory na to, co to znamená být “hodná holčička”.

Kniha svou tehdy jednatřicetiletou autorku okamžitě proslavila a vynesla ji do centra pozornosti jako “velekněžku” feminismu. Germaine Greer zůstala mediální osobností a dodnes pokračuje ve svých velice osobitých, často problematických a obvykle překvapujících výpovědích. Dalo by se bez přehánění říci, že se stala jakousi britskou institucí, uznávanou pro smysl pro humor a důvtip a ctěnou pro odvahu při vyjadřování často nepopulárních myšlenek, a to i lidmi, kteří s jejími názory zásadně nesouhlasí.

Germaine Greerová v 70. letech, kdy psala Eunušku.

Ti, kdo považují “feminismus” za jednotnou organizaci nebo jediný soudržný myšlenkový proud, budou překvapeni, jak tvrdě Greer kritizuje taktiky některých feministických aktivistek nebo žen, jež se podílejí na udržování statu quo. Germaine Greer byla vždy silná individualistka a excentrička a přináší svědectví o obrovské rozmanitosti a šíři názorů a přesvědčení, které lze najít ve feministické literatuře. Greer zvláště zavrhuje ženy usilující o “rovnost”. Podle Eunušky jsou totiž zásadně nesvobodní muži i ženy – a ačkoli jejím hlavním cílem je dovést ženy k tomu, aby si uvědomily, nakolik je zotročil vžitý stereotyp a konvence, tvrdí, že muži jsou omezeni a utiskováni myšlenkami “maskulinity” stejně tak, jako se ženy stávají bezmocnými vinou falešných a mrzačících konceptů “femininity”. Dosažení “rovnosti” žen a mužů v mužském světě nemůže ženám přinést tu svobodu, jak ji chápe Greer: podle ní muži nejsou svobodní.

Greer předkládá kritiku různých strategií, ale sama nenabízí žádný jasný akční program ani nezastupuje žádnou organizaci. Rozsah pramenů, z nichž cituje, je závratný – v jediném odstavci dokáže přeskočit od komiksu Peanuts ke Strindbergovi a briskně zamítnout freudovské teorie jako “nesmysl” a Junga jako “blábol”. Tvrdí, že “respekt k autoritám nikdy nedokázal nic změnit”, a třebaže se etablovala jako uznávaná literární kapacita, neváhá svou knihu nazvat “vědomě neakademickou”. 

V Eunušce zaručeně najdete pasáže, v nichž se argumentace nese na vlnách divoké vášně a subjektivismu spíše než na základě doložitelných důkazů. Síla knihy tak spočívá v jejím zkoumavém duchu, v jejím nakažlivém nadšení pro samostatné myšlení a pro upřednostňování radosti z boje. 

Polemický styl Germaine Greer, vynikající bohatými citacemi a osvěžující svou mnohotvárností, přispěl k obrovskému aktivnímu dopadu knihy.

Čteme-li knihu dnes, skoro padesát let po jejím vzniku, v nesmírně proměněném světě, dosud se dokážeme ztotožnit s většinou autorčiných argumentů. Je však stejně důležité knihu chápat také v historickém kontextu (sama Greer je autorka s ostře vyvinutým vědomím historické a kulturní specifiky feminismu a vědomím nebezpečí šíření bílé, západní a měšťácké morálky jako univerzálního standardu). 

Eunuška je jedním z klíčových feministických textů, které vyšly v roce 1970; je součástí “druhé vlny” feminismu 60. a 70. let, navazující na úsilí “první vlny” ze začátku století a vyrůstající z obecného radikálního odporu vůči establishmentu a z boje za občanská práva v 60. letech. Ve stejném roce se objevila i Dialektika Pohlaví (Dialectics of Sex) Shulamith Firestone a Sexuální politika (Sexual Politics) Kate Millett a začalo být raženo heslo “osobní je politické”. Druhou vlnu feminismu ve Spojeném království a v USA charakterizovalo revoluční zpochybnění tradičních názorů na to, co je “politické”. 

Ženské osvobození bylo, zvláště v Británii, jedním z mnoha radikálních a idealistických hnutí vyrostlých z levicové politiky, ale autorky jako Greer rozšířily představu o politice i mimo hranice tradičních asociací s politikou na schůzích nebo v parlamentech a zahrnuly do ní aspekty našeho každodenního života, jenž byl do té doby považován za striktně “osobní” – sexualitu, reprodukci, vztahy, násilí na ženách, rodinný život. Touto politikou se na začátku 70. let v Anglii zabývalo Hnutí za ženské osvobození – tedy historická WLM (Women’s Liberation Movement) – a dosáhlo řady praktických zlepšení situace žen, včetně založení prvních krizových center pro znásilněné a útulků pro oběti domácího násilí.

Greer bývá spojována především s tím typem feminismu, který zdůrazňuje význam sexuálního naplnění, a pozornost, jakou v Eunušce věnuje právu žen na sexuální vyjádření, odráží optimismus své doby – doby, kdy bylo sexuální osvobození považováno za významný nástroj politické změny. Název knihy se vztahuje k ženě vykastrované spiknutím světa, jež ji zbavuje vší její síly: když ji Germaine Greer psala, viděla osvobození ženského libida jako zásadní podmínku ženského osvobození. Později sice přiznala, že takzvaná “sexuální revoluce” 60. a 70. let nepřinesla slibovanou svobodu, ale Greerová i nadále pokračovala v oslavě sexuality “skutečných” žen – žen nevyholených, neparfémovaných, žen “krev a mléko” – jako protikladu depilovaných, deodorizovaných, vychrtlých a infantilních obrazů ženské sexuality, propagovaných západní kulturou. Její vášnivý odpor ke konzumní společnosti, která je podle ní hlavní architektkou útlaku mužů i žen, nijak nepolevil ani během desetiletí, jež uplynula od napsání Eunušky, a dokonce i ti, kdo nesdílejí její pohrdání pro to, co považuje za “masky” ženské síly – rtěnku, podprsenky atd. –, mohou sympatizovat s jejím vášnivým hledáním základů ryzích vztahů a ryzí komunity ve světě, který stále víc vyznává konzumní a globalizované hodnoty.

Germaine Greer vydala pokračování Eunušky s názvem Celá žena (The Whole Woman). Chtěla jím především reagovat na samolibá tvrzení, že od dob vydání Eunušky se odehrály takové změny, že jakýkoli boj za další změnu je již zbytečný. Přes řadu pozitivních změn v životě některých žen během posledních desetiletí Greer stále vidí, jak strašlivě ženy vysává krvežíznivá globální barbiefikace, a plně si uvědomuje ekonomické skutečnosti formující život žen (čtvrtina rodin na světě je neúplná, vedena pouze matkou) stejně jako fakt, že ženy všude na světě obecně vydělávají méně než muži, ačkoli pracují víc (vzhledem ke skutečnosti, že neplacená práce v domácnosti, kterou většina žen vykonává po době strávené v zaměstnání, je stále převážně považována za ženskou doménu), že mají dodnes méně příležitostí a svobody než muži, a že dodnes trpí mužským násilím. 

Řečeno slovy autorky – “je načase se znovu rozzlobit”.

Germaine Greerová v 80. letech

Eunuška vyšla v nakladatelství One Woman Press v roce 2001 v překladu Pavly Jonsson.