Muž ve tmě Paula Austera

Americkému spisovateli Paulu Austerovi, jehož vypravěčské schopnosti jsou literárními kritiky charakterizovány jako impozantní, vyšla v českém překladu již sedmá beletristická kniha. Román Muž ve tmě, publikovaný v roce 2009 v překladu Jana Jiráka, zásadně nevybočuje z linie, na jakou jsme u Austera zvyklí – opětovně jsou autorem využity motivy detektivního, válečného či sci-fi románu.

Naším průvodcem knihou je tentokráte literární kritik August Brill na stáří upoutaný na vozík, jenž vypráví v ich formě nejen příběh svého života, ale i paralelně příběh vymýšlející si proto, aby přečkal noc a zahnal tíživé vzpomínky. „Ležím v posteli a sám sobě vyprávím příběhy. Možná nedávají velký smysl, ale dokud se mi daří se na ně soustředit, chrání mě to před tím, abych myslel na věci, které bych nejradši úplně a navždy zapomněl.“ Auster v knize odehrávající se během jedné noci citlivě vylíčil přirozenou potřebu člověka vymýšlet si vlastní příběhy, snít, aby tak mohl uniknout vlastním strastem a trápením.

Brill konstruuje fantaskní děj, do nějž si projektuje momenty své minulosti, platonickou lásku z dospívání, a zároveň s ironickým úsměškem učiní sám ze sebe člověka, který má být na samotném konci zavražděn. Vdechne život muži jménem Owen Brick, a ne zrovna úspěšný kouzelník vystupující na dětských oslavách je Brillem podrobován krutým zkouškám. Uvězněn v hluboké jámě se ocitá ve fiktivní Americe sužované občanskou válkou, obdobou války Jihu proti Severu, dezorientován postupně zjišťuje, že byl do tohoto světa přesunut, aby zabil člověka zodpovědného za onu válku. Je jím právě Brill, jehož imaginace zkonstruovala boje a jeho smrtí skončí vyprávění a tím i krveprolití.

S jakou lehkostí propadneme kouzlu vypravěčovy představivosti, jehož vysněný apokalyptický obraz Spojených států slibuje velkolepý příběh. Nesmíme se nechat zmást, neboť je pro něj pouhou hrou, v níž nenachází smysl, je pouhým rozptýlením, nikoli leitmotivem knihy. Půdorys knihy totiž – jak záhy zjistíme – stojí na Brillově reflexi života, a to nejen svého, ale i vlastní dcery a vnučky. Spojujícím prvkem těchto třech jedinců je bolestná stráta milované osoby, s kterou se vyrovnat každý po svém.

Přítomnost se prolíná s retrospekcí, sny s realitou. Minulost a vzpomínky literárního kritika dominují především druhé polovině knihy, a to v momentu, kdy nechává hrdinu svého nočního příběhu zemřít. Auster ale nelpí jen na osudu jedince, a ačkoli se může zdát, že je Muž ve tmě soukromou historií, dotkne se několikrát i aktuálních globálních problémů, jimiž jsou válka v Iráku, politika George Bushe, terorismus. Tyto reálie nejsou pouhou plochou kulisou, zasahují tragicky do osudů protagonistů a apelují tak na absurditu války. Zůstává před námi otevřena otázka o povaze reality, ale i o objektivnosti vnímání historie.

Hrdinové, kteří si dokáží přiznat životní prohry, si spolu s humanistickými a antimilitaristickými postoji bezesporu získají přízeň čtenářů. Příběhy – citlivě vkládané do sebe – vytvářejí celkem konstantní celek. Přesto se mnohdy nevyhneme dojmu, že krátké epizody, na něž ovdovělý literát vzpomíná v souvislosti se svojí ženou, působí ve sledu událostí poněkud nepatřičně. Jako by byl Muž ve tmě nákresem, který se nakonec autor rozhodl nedokončit a nerozvinout. Pravděpodobně se Austerovi kniha stala jakousi laboratoří, ve které si ozkoušel své schopnosti fabulovat.

V Muži ve tmě však Auster opustil své postavy předčasně. Proto  působí zakončení bezradně a hluše. Také ploché dialogy mohou tentokrát zklamat očekávání čtenářů, kteří Paula Austera znají jako vypravěče detailně promyšlených příběhů, které se vyznačují především precizním stylem.

Erika Zlamalová
Knihu Muž ve tmě Paula Austera vydalo v roce 2009 v překladu Jana Jiráka nakladatelství Prostor

Čtěte také: Rozhovor s překladatelem knihy Janem Jirákem