Paul Auster: Kouř

Celé to začalo příběhem. Příběh o něm je přitom neméně zajímavý. V roce 1990 požádala redakce New York Times Paula Austera o vánoční povídku. Otevřel si tenkrát dózu svých milovaných doutníčků Schimmelpenninck a začal přemýšlet o muži, od kterého je v Brooklynu kupuje. Vedlo ho to k úvahám o tom, jak se člověk v New Yorku denně porůznu setkává s lidmi, které v podstatě nezná. Začínala se rýsovat povídka, doslova se vyloupla z plechové dózy doutníků. Než se ale dostaneme k samotné vánoční povídce, která se ve filmu objevuje hned dvakrát, nejprve v ústním podání Auggieho Wrena a poté v nádherné černobílé montáži doprovázené skladkobolnou skladbou Toma Waitse, sledujeme, jak nám před očima v kruzích zvolna odplývá děj filmu jako skutečný kouř. Život Auggieho Wrena (Harvey Keitel), provozovatele obchodu Brooklyn Cigar Company, kde se schází celé okolí, se proplétá se životy čtyř dalších postav, jimiž jsou Paul (William Hurt), spisovatel v krizi; Rashid (Harold Perrineau ml.), mladík trápený problémy; Ruby (Stockard Channingová), Auggieho dávná milenka; Cyrus (Forest Whitaker), Rashidův dlouho nezvěstný otec.

Na ploše několika letních dnů se tak splétá předivo vztahů a zápletek. Paul Auster prostě postavy nechává, aby volně, takřka improvizovaně promlouvaly o vlastním životě, a film tak vyznívá jako umělecká, estetická oslava drobností, které v životě zřídkakdy zaznamenáváme (symbolicky to vyjadřuje Auggie Wren, který celá léta ráno co ráno fotografuje vlastní obchod), drobných životních radostí (kouření), vyprávění, náhod a záhad. Film tak zrcadlí i vlastní genezi. Pár týdnů poté, co New York Times otiskly Austerovu povídku, se autorovi ozval Wayne Wang s návrhem, že by podle ní natočil film. Zrodilo se velké přátelství a Paul Auster se po kratších peripetiích pustil do psaní scénáře. V roli scénáristy se ocitl poprvé, jistou zkušenost s filmem už ovšem měl – svůj půlminutový herecký debut si odbyl v Hudbě náhody, kterou podle jeho knihy natočil režisér Philip Haas. Pro nízkorozpočtový snímek se mu jako kouzlem podařilo získat neobyčejné herecké obsazení i mimořádnou sestavu spolupracovníků. Film přímo září přátelskou, příjemnou atmosférou, která provázela natáčení. Na závěr ocitujme autorova slova o dráždivém, mnohaznačném názvu filmu: „Vztahuje se samozřejmě k obchodu s doutníky, zároveň ale vyjadřuje i to, jak kouř věci zahaluje a znejasňuje. Kouř nikdy nemá pevný tvar, ustavičně mění podobu. I postavy se ve filmu neustále proměňují vlivem toho, jak se protínají jejich životy. Kouřové signály… kouřové clony… kouř táhnoucí se vzduchem. Každá postava se v malém i velkém nepřetržitě proměňuje působením postav kolem sebe.“ A ještě jak autor vykládá těžko uchopitelný tón filmu: „Vždycky jsem ho vnímal jako komedii – ovšem v klasickém pojetí, ve smyslu, že všechny postavy jsou na tom na konci o něco lépe než na začátku. Nechci moc nadsazovat, ale když se zamyslíte nad rozdílem mezi Shakespearovými komediemi a tragédiemi, neliší se ani tak látkou, jako spíš způsobem rozuzlení. V obou se vyskytují tytéž lidské obtíže. V tragédiích se v závěru zaplní scéna mrtvolami. V komediích se na konci všichni pořád drží na nohou a život jde dál. Tak se mi jeví i Kouř. Dojde na dobro, dojde i na zlo, ale život jde dál. Proto je to komedie. Nebo, chcete-li, dramatická komedie.“

Skript:

4. INTERIÉR: PAULŮV BYT. HISTORICKÝ ČINŽOVNÍ DŮM V PARK SLOPE (DRUHÉ PATRO)

Záběr na doutnající hnědý doutníček v popelníku.

Kamera se vzdaluje a zabírá PAULA u psacího stolu. Píše do žlutého bloku. U ruky má starý psací stroj Smith-Corona se založenou rozepsanou stránkou. V rohu stojí odložený elektronický psací stroj.

Pracovna je strohá. Stůl, židle, knihovnička napěchovaná rukopisy a papíry. Z okna je výhled na cihlovou zeď.

PAUL píše a kamera se přesouvá z pracovny do větší ze dvou místností, které tvoří jeho byt.

Pokoj je víceúčelový, je v něm místo ke spaní, kuchyňský koutek, jídelní stůl a velké křeslo. Celou jednu stěnu od podlahy až ke stropu zabírá nacpaná knihovna. Z arkýřových oken je výhled do ulice. U postele vidíme zarámovanou fotografii mladé ženy. (Je to Ellen, Paulova zesnulá žena.)

Kamera se vrací do pracovny. Vidíme PAULA při práci. Zatmívačka.

Roztmívačka. Vidíme PAULA u psacího stolu, jí koupené hotové jídlo a přitom stále píše do bloku. Vzápětí plastovou misku nechtěně loktem shodí na zem. Sehne se, aby ji sebral, vtom ho ale něco napadne. Nechá nepořádek nepořádkem, skloní se nad blokem a píše dál.

5. EXTERIÉR: DEN. PŘED OBCHODEM BROOKLYN CIGAR CO.

PAUL vychází z krámku s doutníky. JIMMY ROSE ho z nároží po celou scénu sleduje. PAUL ujde tři čtyři kroky, když vtom si uvědomí, že něco zapomněl. Zamíří zpátky do obchodu. Nakrátko zajde dovnitř a JIMMY ho na rohu zatím napodobuje: s roztržitým výrazem se poplácává po kapsách a zjišťuje, že koupené doutníky nechal na pultě.

Vzápětí PAUL z krámku vyjde i s dózou doutníků Schimmelpenninck. Zastaví se, vytáhne z plechové dózy doutník a zapálí si. Jde nepřítomně dál. Na nároží krátce postojí a následně vstoupí do ulice, dopravu přitom zjevně nebere na vědomí. Ke křižovatce se řítí odtahový vůz. V poslední vteřině se natáhne černá ruka a strhne PAULA za rámě zpátky na chodník. Nebýt toho pohotového zásahu tak PAUL dozajista skončil pod koly.

Vidíme PAULOVA zachránce: je to RASHID COLE, asi šestnáctiletý nebo sedmnáctiletý černý výrostek. Na svůj věk je mimořádně urostlý. Přes levé rameno mu visí nylonový batoh.

RASHID
Bacha. Takhle vás něco přejede.

PAUL
(Silně otřesený, stále ještě se křečovitě drží RASHIDA za rámě.) To se mi snad zdá… Kristepane, já chodím jak tělo bez duše…

RASHID
Dobře to dopadlo. Nic se nestalo. (Sklopí oči a všimne si, že se s PAULEM pořád ještě drží. Chce se pustit.) Musím mazat.

PAUL
(Pořád roztřesený. Pouští RASHIDA, hned se ho ale zase chytí.) Ne. Počkej. Přece jen tak nezmizíš. (Odmlka.) Zachránils mi život.

RASHID
(Pokrčí rameny.) Akorát jsem byl po ruce. Ve správnou chvíli na správným místě.

PAUL
(Přestane RASHIDOVI drtit ruku.) Jsem tvůj dlužník.

RASHID
Ale nejste. To vůbec neřešte.

PAUL
Ale jsem. To je zákon světa. Když tě nechám zmizet, měsíc se vychýlí z dráhy… ve městě bude sto let řádit mor.

RASHID
(Popletený, pobavený. Nepatrně se pousměje.) No když to berete takhle…

PAUL
Musím ti to nějak vynahradit, aby se obnovila rovnováha.

RASHID
(Zamyslí se, zavrtí hlavou.) Netřeba. Kdyby mě náhodou něco napadlo, pošlu k vám komorníka se vzkazem.

PAUL
Ale prosím tě. Nech se aspoň pozvat na kafe.

RASHID
Já na kafe nejsem. (Usmívá se.) No ale když jinak nedáte, tak studená limonáda by docela bodla.

PAUL
Výborně. Tak na limonádu. (Odmlka. Napřáhne pravačku.) Já jsem Paul.

RASHID
Rashid. Rashid Cole. (Stiskne Paulovi ruku.)

48. INTERIÉR: DEN. PAULŮV BYT

Ráno. PAUL s RASHIDEM u stolu snídají. RASHID má na sobě červené tričko s bílým nápisem „HOŘÍ“ na zádech. Zastihujeme je uprostřed rozhovoru.

PAUL
Píše se rok dvaačtyřicet. Probíhá blokáda Leningradu. Jeden z nejhorších okamžiků v dějinách lidstva. Pomřelo tam půl milionu lidí a Bachtin trčí v bytě a denně se připravuje na smrt. Má kvantum tabáku, ale nemá ho do čeho balit. Tak trhá stránky rukopisu, se kterým se deset let psal, a kroutí si z nich cigarety.

RASHID
(Nevěřícně.) Jinou kopii nemá?

PAUL
Nemá. (Odmlka.) No ale když to máš za pár, co tě víc zajímá, dobrá knížka nebo fajn pokouření? A tak si bafal, až kousek po kousku vybánil celou knížku.

RASHID
(Přemýšlí, pak se usměje.) Hezkys mě pohoupal. Chvíli jsem ti to i baštil, ale ne… to by přece spisovatel nikdy neudělal. (Nepatrná odmlka. Dívá se na PAULA.) Ne?

PAUL
(Pobaveně) Ty mi nevěříš, co? (Vstane od stolu a zamíří ke knihovně.) Koukni. Tady se to všechno dočteš.

PAUL stojí na židli a z nejhořejší police vytahuje knížku. Přitom si všimne papírové tašky, kterou tam RASHID zastrčil v 15. scéně. Nechápavě si ji prohlíží, pak ji vezme, houpá s ní ve vzduchu a otáčí se k RASHIDOVI.

PAUL (Pokračuje.)
To je co?

RASHID
(Kroutí se rozpaky.) Nemám páru.

PAUL
To je tvoje?

RASHID
No mohlo by.

PAUL
(Pokrčí rameny, nechce to rozmazávat.) Tak na, chytej.

PAUL hodí taškou po RASHIDOVI. Taška se ve vzduchu otevře a zpod stropu se rozprší dvacky, padesátky a stovky. PAUL strne; RASHIDOVI se před očima hroutí svět.

Zatmívačka.
 

Přeložila Petra Kůsová