Paul Auster: Vztek

Sotva Paul Auster vzdal hold Brooklynu ve filmu Kouř, rozhodl se svému milovanému bydlišti složit další filmovou poklonu. Dejme mu na úvod slovo: „Musí to být jedno z nejdemokratičtějších a nejtolerantnějších míst na planetě. Žijí tam všichni, lidé všech barev pleti, náboženství i ekonomických tříd a všichni spolu vcelku bez potíží vycházejí. Vzhledem k současnému ovzduší země se to rovná málem zázraku. Vím, že se v Brooklynu a v New Yorku vůbec dějí hrůzy. Zbytek národa vnímá New York jako peklo na zemi, to je ale jen část pravdy. V Kouři jsem chtěl předestřít i druhou stranu věci, vzepřít se tomu, jak okolí Brooklyn ze setrvačnosti vnímá.“ Na tutéž notu zahrál i ve Vzteku. „Ten šílený úlet“, jak dílo natočené za pouhých šest dnů Paul Auster nazývá, začal při zkouškách Kouře. Harvey Keitel v roli Auggieho Wrena zkoušel scény v krámku s doutníky, a aby se se sázkaři – hráli je Giancarlo Esposito, José Zuniga a Steve Gevedon – rozjeli a seznámili, předvedli pár improvizovaných etud. Jejich vtipné extempore režiséra Waynea Wanga pobavilo natolik, že se v záchvatu rozjaření rozhodl využít zápal všech zúčastněných v dalším filmovém díle. Když se dotočil Kouř, část filmového i hereckého týmu, rozšířeného o hvězdnou sestavu Lily Tomlin, Michael J. Fox, Roseanne, Lou Reed, Jim Jarmusch, Mira Sorvinová, Keith David a Madonna, se do obchodu s doutníky vrátila. Film se natáčel ve dvou fázích – tři dny v polovině července a tři dny v druhé půli října –, bez scénáře a bez zkoušení; Paul Auster pouze napsal poznámky ke všem scénám a situacím, takže každý herec měl zhruba představu, co je třeba. Výsledek – půldruhé hodiny zpěvu, tance a třeštění – nazývá hymnou na skvělou Brooklynskou lidovou republiku. O jejím vztahu ke Kouři říká toto: „Jsou to podle mě nejspíš dvě strany téže mince a zjevně se navzájem záhadně doplňují. Vztek není pokračování Kouře. Co do prostředí i postav z něj sice čerpá, ale vrhá se zcela jiným směrem. Jeho jádrem je komika, jeho motorem slova, jeho podstatou spontánnost. Producent Peter Newman to přesně vystihl, když se s tím nápadem seznámil: je to dílo, ve kterém se chovanci zmocňují ústavu. V základu stála myšlenka vrátit se do krámku, kterým Kouř začíná i končí, a vypodobnit svět Auggieho Wrena. Počítalo se přitom, že hlavní prostor tentokrát dostanou vedlejší postavy prvního filmu a z původních protagonistů se krom Auggieho objeví pouze jeden, ovšem pouze v malé roli.“

Jednoduchá zápletka se točí kolem Auggieho záměru zavřít obchod a prostor pronajmout vegetariánské restauraci. Dokumentárně pojaté pasáže se skládají z řady rozhovorů s  obyvateli Brooklynu, archivních záběrů demolice brooklynského baseballového stadionu Ebbets Field a dalších obrazů místního života. Vedle hvězd v drobných, „medailonkových“ úlohách – Lily Tomlin jako podivín pátrající po belgických oplatkách, Michael J. Fox jako další svéráz provádějící kuriózní průzkum, Madonna jako doručitelka zpívaného telegramu, Roseanne tropící scénu jako žena majitele obchodu – ve filmu vystupují neherci, rození improvizátoři: muž s neobvyklými brýlemi (Lou Reed) s pohledem upřeným do kamery vykládá, proč miluje Brooklyn a proč je nesvůj ve Stockholmu; Bob (Jim Jarmusch) přichází do obchodu, aby si s Auggiem Wrenem vykouřil poslední cigaretu, a následně předvádí, jak se ve filmu pokaždé poznají darebáci, protože do jednoho drží divně cigaretu. Oslava života jde ve filmu ruku v ruce s oslavou radostí a krás filmařiny, potěšení tvůrců se beze zbytku přenáší na diváky.

Skript

8. BOŽSKÉ SBOHEM

Osoby: Bob, Auggie, Jimmy Rose.

Do obchodu vejde Bob. Auggie se ho ptá, kde byl: už ho pár měsíců neviděl. V Japonsku, odpovídá Bob: měl v Tokiu výstavu fotek. Auggie zjišťuje, jestli si Bob dá krabičku Lucky Strike (Bobovu oblíbenou značku). Ne, odmítá Bob. Copak, podiví se Auggie, snad jsi po letech nezměnil značku? Ne, uklidní ho Bob, chci přestat. Fakticky je u poslední cigarety – proto taky do krámu přišel: aby tu poslední vykouřil s Auggiem.

Bob si sedne, vytáhne z krabičky cigaretu a podrží ji v ruce. Po zbytek scény mluví střídavě s Auggiem, Jimmym a cigaretou.

Následuje monolog. Vzpomínky na kouření. Od prvního cigára v útlém mládí po poslední šluk v dospělosti. Kouření a sex. Kouření a jídlo. Kouření a práce. Jak Schönberg kdysi odpověděl na otázku, proč mu při práci věčně hoří na stole cigareta: „Skládání vás uzavírá do samoty, tak ať mám aspoň nějakou společnost.“ Kouření a vypětí. Kouření a oddech. Kouření se hodí vždycky: kouřením se slaví, kouřením se zahání smutek. Kouření jako myšlení, jako rozjímání, jako konání. Kouření jako riziko: kouření potajmu na školních záchodcích, kouření jako ustavičná připomínka vlastní smrtelnosti. Kouření jako soudržnost, jako láska: cigareta vykouřená s milenkou v posteli. Kouření jako poslední čin: poslední pokouření, než zavážou oči odsouzenci, který má jít před popravčí četu. Každý šluk je lidský dech. Každý šluk je myšlenka. Každý šluk je zároveň připomínka, že žít znamená i umírat.

Bob škrtne sirkou a zapálí si cigaretu.

Autorský komentář:

Muže, který si přijde do obchodu vykouřit poslední cigaretu, měl původně hrát William Hurt. V den, kdy jsme ho potřebovali, bohužel nebyl k dispozici, a tak romanopisec Paul opustil scénu a místo něj nastoupil fotograf Bob (Jim Jarmusch).
S Jimem jsme jednou šli na večeři do restaurace nedaleko Lafayetteovy ulice, kde sídlila produkce Kouře, a za pár hodin jsme k té roli vymysleli desítky dodatků. Skutečnost, že Jim je kuřák tělem i duší, dodávala jeho hereckému výkonu nenucenou autenticitu a přesvědčivost. Nejenže výborně režíruje, ale před kamerou působí jako rozený herec.
Tu scénu jsem si od začátku představoval jako ryzí monolog, Jim s Harveym ji ale pojali spíš jako rozhovor. Vyplynula z toho řada zajímavých odboček, zvláště Harveyho vzpomínka na Procházku na slunci, která nás následně přiměla tuhle klasiku s Richardem Contem vyhledat a úryvek z ní začlenit do filmu. …


14. ROZHOVOR S LOU REEDEM

S Lou Reedem jsem se seznámil rok předtím, přátelství bylo na spadnutí. Když jsme s Waynem začali připravovat Vztek, napadlo mě, že by se mohl přizvat i Lou. Nevím pořádně ani proč. Snad že mě zaujala jeho sžíravost, smysl pro ironičnost života, nebo čistě jen jeho nádherný hlas s newyorským přízvukem. Tak či onak, Waynea to nadchlo.
Rozhodli jsme se, že Lou bude hrát sám sebe: bude sedět za pultem obchodu s doutníky a rozebírat různá témata. Chtěli jsme z něj udělat domovského mudrce Brooklyn Cigar Company, člověka, který se tam náhodou, v podstatě bezdůvodně, vyskytne a vykládá o tom i onom. Jeho vystoupením jsme chtěli narušit sled dramatických scén a trochu film i ozvláštnit, žádnou jasnější představu jak toho docílit jsme ovšem neměli.
Rozhovor se natáčel na konci druhého dne, hned po bouřlivém a vysilujícím filmování sekvence Blackjack s Roseanneou, Harveym a Vicem. Byl jsem tak vyřízený, že jsem skoro ani neměl sílu přihrávat Louovi otázky. Nasnímali jsme nějakých pětadvacet třicet minut a mně se celou dobu zdálo, že Lou naprosto nemá švih, že vůbec není ve formě a že nic z toho se při závěrečném sestřihu do filmu nezařadí. Lou z toho měl stejný dojem. Když se ten den skončilo a my to šli ke mně domů zapít, oba jsme zklamaně kroutili hlavami a snažili se nad to povznést. „To je zkrátka show business,“ konstatovali jsme a převedli jsme řeč jinam.
Jak potvrdí každý, kdo film viděl, show business nám za pravdu nedal. Kdykoli jsem navštívil promítání Vzteku, Lou svým výkonem vyvolával největší smích a nejvíc poznámek. Celý film proti němu bledne.


5. EXTERIÉR: DEN. PŘED OBCHODEM BROOKLYN CIGAR CO.

AUGGIE stojí před vchodem, kouří a obhlíží ulici.

K obchodu se blíží slečna ve sporém úboru barové tanečnice. Na hlavě má pikolíkovský kastrolek a v ruce žlutou obálku. AUGGIE si ji prohlíží se směsicí pobavení a zvědavosti.

SLEČNA Je to Brooklyn Cigar Company?
AUGGIE Osobně. Čím posloužím?
SLEČNA (Zkoumá obálku.) Hledám pana Augusta Wrena.
AUGGIE Přímo před vámi, krásná vílo.
SLEČNA (S ulehčením.) No sláva. Já v Brooklynu nikdy nebyla. Ani jsem nedoufala, že vás najdu.
AUGGIE Brooklyn je na mapě. I ulice tu máme. Elektriku taky.
SLEČNA (Kousavě.) Neříkejte. (Odmlka.) Takže?
AUGGIE Takže co?
SLEČNA Mám pro vás telegram.
AUGGIE Snad nikdo neumřel. (Natahuje ruku.) Tak se na to podíváme.
SLEČNA Zpívaný telegram.
AUGGIE (Zubí se.) To se mi líbí čím dál víc.
SLEČNA (Připravuje se na vystoupení.) Tak můžu?
AUGGIE Beze všeho.
SLEČNA (Tančí a přitom hrdelním hlasem barové zpěvačky zpívá.)
Končí dohoda… stop.
Ba-ba-ba-ba-ba-bum.
Obchod se neprodá… stop.
Ba-ba-ba-ba-ba-bum.
Po neděli tradá… stop.
Ba-ba-ba-ba-ba-bum.
Těším se na vás… vás… vás.
Líbám z Las Vegas!
Ba-ba-ba-ba-ba-bum.
AUGGIE (Uznale tleská.) Bomba.

SLEČNA se cudně ukloní (ostře to kontrastuje s jejím dráždivým hopsáním) a usměje se.
AUGGIE (Pokračuje.) To chce aspoň pět dolarů od cesty, co vy na to? (Vytáhne z kapsy peněženku.)
SLEČNA (V skrytu dotčená tak nízkým ohodnocením.) Pět dolarů?

AUGGIE jí podá pětidolarovku a vezme si od ní obálku.

AUGGIE Kdybyste zas měla na skladě nějakou dobrou zprávu, tak víte, kde mě hledat.
SLEČNA (Dívá se na bankovku.) Poklona, pane. Konečně budu moct matince pořídit to naslouchátko, co o něm pořád sní.
SLEČNA odchází. AUGGIE rozlepuje obálku a s pobrukováním ba-ba-ba-ba-ba-bum se dává do čtení.

Autorský komentář:

To jsem poprvé napsal text určený ke zpěvu. Tím telegramem bych se pravda nikde moc nechlubil, slova jsem ale psal na konkrétní melodii, která mi zněla v hlavě. Madonna je k mému úžasu zazpívala přesně tak, jak jsem si to představoval. Takt po taktu, frázi za frází odzpívala přesně ten drobný nápěv, který jsem nosil v hlavě. Rozdíl byl jedině v tom, že k mým pěti ba před bum pokaždé ještě dvě slabiky přidala.
 

Překlad Petra Kůsová