Road Dogs, spiklenci v hříchu, Elmora Leonarda
13. května 2009 11:06
Nová kniha Elmora Leonarda Road Dogs začíná výletem do vězení. Postavy Leonardových knih, které nemají samy sebe příliš v úctě, se občasnému porušení zákona opět nevyhnou.
Nová kniha Elmora Leonarda Road Dogs začíná výletem do vězení. Postavy Leonardových knih, které nemají samy sebe příliš v úctě, se občasnému porušení zákona opět nevyhnou. Je tomu tak i v nové knize amerického spisovatele, která vdechuje život několika chronickým pachatelům trestních činů - Jacku Foleyemu, který je všeobecně známý jako chlapík, kterého hrál George Clooney ve filmu „Zakázané ovoce“, Cundo Rayemu, kubánskému go-go tanečníkovi, který byl zastřelen hlavní postavou z románu LaBrava, a Dawn Navarrovou, jež se objevila v „Riding the Rap“, ale v Leonardových knihách prožila i řadu dalších životů. V Road Dogs věří Dawn tomu, že kdysi byla egyptskou královnou.
Spisovatel, který hledá inspiraci na stránkách svých knih, riskuje, že bude obviněn z lenosti. Jenže Leonardovy detektivní příběhy jsou přeplněné postavami, které si zaslouží znovu vystoupit na scénu. Foleyho důvtip, Cundova mužnost a Dawnina necudnost vytváří další z prohnaných příběhů romanopisce Leonarda, které si skvěle užijeme.
„Jsme road dogs, uděláme jeden pro druhého cokoliv“, říká Cundo Foleymu. „Jsme spiklenci v hříchu. Nejlepší kamarádi. Pokrevní bratři.“ Ale proč ne, pokud to tak chce Cundo vidět, bankovní lupič Foley se s ním nebude přít. Zatímco byl Foley osm let ve vězení, vybudoval Cundo malé realitní impérium v kalifornské Venice a platí za nejchytřejšího právnického spratka, který pomáhá kamarádu Foleyimu dostat se na svobodu.
Cundo chce za pomoc jen jednu protislužbu. Chce, aby mu Foley dohlédl na Dawn, která je něco na způsob jeho ženy a taky trochu pošahaná. Dawn se líbí baráky ve Venice a v Cundovi spatřuje bohatého magnáta. On si zase myslí, že mu - coby věštkyně - odhalí, na koho se v budoucnu usměje štěstí.
Číst „Road Dogs“ stojí za to už pro způsob, jakým Elmore Leonard žertovně nakládá se slovem „neposkvrněný“. Když jde homosexuální gangster v sedmadvaceti letech poprvé ke zpovědi, v knize si přečteme tento dialog: „Synu, byl jsi doposud zdrženlivý?“ „Myslíte ve vztahu k chlapcům, otče? Když se mi někdo líbí, nemusí mě dvakrát prosit.“
Co do rozsahu látky, „Road Dogs“ jsou především o tom, co Dawn vnímá výhradně jako záležitost opačného pohlaví: O vzájemné loajalitě mezi muži. A proto se autor ptá: Kolik ze vztahu mezi Foleyem a Cundem tvoří opravdové přátelství? A do jaké míry ho může rozbít žena, která jde nekompromisně za svým? Ačkoliv může Dawn pro mnohé, podobně jako řada dalších Leonardových charakterů z řad něžného pohlaví, působit jako misogynův sen, půvab její egyptské vznešenosti ji dělá výjimečnou.
A tak pozorujeme, jak se Dawn dívá do zrcadla, maluje si silné oční linky a pomalu se mění v egyptskou královnu Hatšepsut. Dawn si mumlá pro sebe a my se tak setkáváme s jazykem, který je tím nejlepším, co můžeme od Leonarda číst. Jakkoliv je Leonard široce imitován generacemi spisovatelů, nedokážeme si představit, že by někdo další dokázal přijít s tak vášnivě zlomyslnou jazykovou skladbou, jakou používá jeho Hatšepsut:
„Byla jsem to já“, řekla jedna Dawn druhé a pomyslí si přitom: „Kdybych byla královnou a pár podfukářů s nějakými hyeroglify by mi dělalo těžkou hlavu…. Jak bych s nima zatočila?“
Leonardova tvorba, navzdory úctyhodnému věku osmdesáti tří let, hýří energií, působí vyrovnaně, ale zároveň dokazuje autorovu neutuchající schopnost si hrát.
10. května publikoval The New York Times
přeložil Petr Soukup
foto © Jakub Kaše