Rozhlasákova lyrika: Z archivu vzal jsem hlas

Z archivu vzal jsem hlas, co patřil kolegovi
a nahrán byl před čtyřiceti lety.
tak zvučný, neohrožený,
to ani nebyl hlas, spíš život před sebou.
Sekretářka mi dala jeho telefon,
tak volám za oceán, představím se, říkám,
že dělám pořad o povaze hlasu,
jak se nám pomačká, jak zvetší, obrousí se,
a pak se ptám, jestli by odpověděl na dotazy.
V sluchátku něco zasípalo.
"Nahlas!" křičím.
Síplo to hlasitěji:
"Có? Co je to za dotazy?"
"O hlasu, jak se pomačká a zlomí,
jak vypustí duši."
"Cože? Jakou duši?"
"Nahlas!"
"CÓ?"
V sluchátku jako by se voda začla vařit
a k tomu bublat.
Potom to přestalo.
Pak bylo ticho.
No ano, právě to.
To mrtvé.