Ed Sanders v rozhovoru s Michaelem Marchem

MM: Aischylos napsal: „Musíme se protrpět k pravdě.“ Jak moc ještě budeme muset trpět?

ES: Naše dnešní utrpení není nic ve srovnání s tím, co nás čeká v Domově důchodců pro zasloužilé spisovatele, až budeme všichni polykat hrsti prášků proti bolesti. Utrpení je bohužel součástí lidského údělu.  Pouze literatura a umění, poezie a milování, procházky v přírodě a lyžování, vědecké vynálezy a tanec, přítomnost těch, které milujeme, mohou bolest zmírnit. Jak řekl Alen Ginsberg: „Dokud jsem tady, budu dělat svoji práci. Jakou práci? Ulehčovat bolest života. Všechno ostatní je opilecký blábol.“ To napsal v Memory Garden po smrti Jacka Kerouaca.

MM: To zní krásně.

ES: Kerouac byl pravičácký beatnik, Ginsberg byl levičácký beatnik a Burroughs byl anarchisticko indeterministický beatnik. Jsem si jist, že Kerouac nechtěl zemřít, jenže byl alkoholik -- dal si posledního panáka whisky, praskla mu ezofageální žíla a on vykrvácel, díval se přitom na televizní seriál o vaření, krmil se tuňákem z konzervy a psal si do notesu. Kerouac zemřel o samotě, v zapomnění, nikde od něj nic nechtěli -- psal články do dívčích časopisů -- pro jeho generaci opravdu absurdní. Nikdo už ani nevěděl, co je zač, nikdo se o něj nezajímal.

MM: K jeho generaci patří Gregory Corso, Gary Snyder, Diane di Prima a Michael McClure -- který se objeví na Festivalu spisovatelů v červnu.

ES: Michael McClure se jako mladý básník a dramatik zúčastnil v Gallery Six autorského čtení Ginsbergovy básně „Kvílení“ -- bylo to v říjnu 1955 v San Francisku. Spolu se Snyderem byl první, kdo psal environmentální poezii. Když Allen Ginsberg dojal všechny k slzám svým „Kvílením“, McClure přečetl svoji báseň „O smrti sta velryb“.

MM: Jaké je vaše místo v této generaci?

ES: Já jsem se velmi dobře se všemi znal. Allen Ginsberg byl jedním z mých nejlepších přátel. Když zemřel, napsal jsem o něm knihu. Byl u nás krátce před svou smrtí a byl tak zdvořilý -- ačkoli vlastně umíral -- že nás požádal, abychom od něj pozdravovali naši dceru Deidre, se kterou se znal. Vzpomínám, že Allen si u nás často svlékal šaty. Strašně rád se svlékal.

MM: A to vás přivedlo k investigativní žurnalistice.

ES: To víte, když se vám v obýváku začne svlékat velký básník, musíte se zamyslet nad vesmírem.

MM: Považujete Dylana za součást této generace?

ES: Allen Ginsberg si vysoce cenil Dylana jako básníka. Dylan je jistě básník, ačkoli spousta jeho věcí jsou jen písničky. Já jsem dělal to samé a stejně tak Ginsberg. Můžete psát písničky, ale nemusíte je dávat do svých básnických sbírek -- Dylan by musel vynechat spoustu svých písní, protože jako básně neobstojí. Někteří lidé si myslí, že je větší básník než Rimbaud, půvabnější než Goethe -- ale myslím, že to tak není.

MM: Co vidíte, když se podíváte zpět na šedesátá léta?

ES: Není vidět to ošklivé -- nevzpomínáte na sebevraždy, ani na tehdejší bláznovství, na lidi, kterým přeskočilo -- nevzpomínáte na rodinné hádky. Máme sklony minulost vylepšovat - jako v Čechovových povídkách, kde nejsou žádné záchody. Ve svých dopisech Čechov píše o tom, že má hemoroidy. Ve svých dopisech píše, jak zvrací krev. Ale v Čechovových povídkách nikdo neblije krev do mosazných plivátek -- nejsou tu žádná vyhřezlá střeva, nikdo neskáče mrtvolám po břiše -- jako v Illiadě -- kde vytrhávají srdce, usekávají hlavy a házejí je do Egejského moře.

MM: Takže ne „water-boarding“ -- (mučení vodou).

ES: „Water-boarding“ je společensky přijatelný termín pro nepřijatelné jednání. Jako válka. Když čtete americká vojensko-historická pojednání o masakru v My Lai, nedočtete se v nich: „Někteří vojáci vráželi ženám bajonet do vagíny a pak stiskli spoušť.“ -- není to tam, ačkoli je to pravda. Illiada je přesnější než většina dnešních sdělovacích prostředků.

MM: Co vidíte dnes?

ES: Nevím. Nic mě nenapadá. Nikdy nemůžete mít přehled, co se vlastně děje -- když v té době žijete. Kdo má plno práce, nestihne ani číst svoje vlastní pamflety. Nedovedu posoudit současné mezinárodní dění. Na světě je mnohem víc svobody -- ale v mnoha zemích se přehoupla až k autoritářské pravici.

MM: Nejste pesimista.

ES: Latinské přísloví praví: „Dum spiro, spero“ -- Dokud dýchám, doufám.

přeložila Zuzana Mayerová