Izraelci a Palestinci spolu nemluví. A to je tragické

Hlavním tématem letošního ročníku Festivalu spisovatelů Praha, na nějž jste přijel, byl strach. Jakou roli hraje v izraelské společnosti?

Velmi významnou, protože naše dějiny jsou silně traumatické. Především kvůli holokaustu, během nějž byli Židé absolutně bezradní a bezmocní a po milionech masakrováni.

Dnešní Izraelci se obávají, že by se holokaust mohl zopakovat. Nikoli však stejným způsobem, ani ve stejné situaci. A jsou rozhodnutí to nepřipustit. To je důvod obsese pro sílu a moc v izraelské psychologii.

Mění se tento pocit ohrožení v čase? Jsou tyto obavy někdy více a jindy méně intenzivní?

O sebe se nebojím, ale pokud máte děti – mám tři –, přemýšlíte o budoucnosti. A o bezpečí, které je nejdůležitější. Když jsou v Izraeli bezpečnostní problémy či nejistota, znepokojuje vás to a musíte se s tím vyrovnávat každý den.

Ohrožuje tento stále přítomný strach izraelskou demokracii?

Izrael je stále demokracií, ale strach ji ohrožuje. Kvůli tlaku, potížím, protože v takových podmínkách mají lidé sklon držet spolu a usilovat jen o jeden postoj. To je pro demokracii nebezpečné, protože je založena na pluralitě názorů. A v Izraeli přituhuje.

Zřejmě každý v Izraeli chápe nutnost obrany proti terorismu. Je ale mnoho způsobů, jak mu čelit. Nakolik intenzivní jsou diskuse o tomto tématu?

Velmi intenzivní, ale v situaci, kdy po ulicích pobíhají Palestinci s noži a pokoušejí se zabít nevinné Izraelce, o tom nelze mnoho říci. Co můžete říct? Musíte být tolerantní? Je těžké být levičákem v dnešním Izraeli. Je však třeba vidět kořeny této situace a minimálně se pokusit vyřešit některé problémy – zmírnit situaci, přestože s našimi sousedy nelze uzavřít perfektní mír, aby nebyla natolik napjatá.

Které problémy jsou nejpalčivější a musejí být vyřešeny první?

Nejdůležitější je vyřešit naši kontrolu či okupaci Palestinců. Je špatná, já ani většina Izraelců ji nechceme. Ale dělá se to kvůli ohrožení naší bezpečnosti. Je to první věc, které se musíme postavit. Ale zatím neexistuje jednoduché řešení.

Situaci v uplynulých letech zkomplikovalo, že Izrael staví částečně na palestinských územích masivní zeď. Ta má sice pozitivní vliv na zvýšení bezpečnosti v Izraeli, ale jsou vidět i její limity...

Samozřejmě, že síla má své limity. Nemůžete svou vůli vnucovat jiným lidem silou. S tím možná uspěli Číňané v Tibetu. My nejsme Čína, nepoužíváme její metody, nemáme její moc. Proto je třeba najít politické řešení, což je velmi těžké.

Letos si Izrael připomněl 20. výročí atentátu na Jicchaka Rabina. Podnítilo novou debatu o mírovém procesu mezi Izraelci a Palestinci?

Jistě. Byl jsem na onom náměstí, když byl na Rabina spáchán atentát. Pro Izrael znamenal ošklivé trauma a tragédii, protože Rabin byl pro nás největší nadějí. Byl to generál, silný muž, nebyl považován za levicového intelektuála.

To je také důvod, proč byl zabit. Pachatelé dobře věděli, proč si vybrali právě jeho. A po 20 letech se nic nezlepšilo, jen zhoršilo. Je proto předmětem diskuse, co se od atentátu stalo, a jak můžeme zlepšit svou situaci ve světě a v našem regionu.

Aby se Izrael ochránil, udržuje velký bezpečnostní aparát. Hrdina vaší nejznámější knihy Limassol je jeho součástí. Pracuje jako vyšetřovatel a na začátku je své práci velmi oddaný. To se v průběhu děje změní. Proč?

Kvůli lásce. Vztahu se ženou a palestinskému muži, které během své mise potká. To změní jeho pohled na věc. Uvědomí si, že nemůže spoléhat jen na sílu jako dříve.

Bylo posláním knihy, že nepřítele můžete nenávidět, jen dokud ho nepoznáte jako člověka, nepromluvíte si s ním?

Ano, myslím si, že nejtragičtější mezi námi a Palestinci dnes je, že spolu nemluvíme. Nejen lídři, ale ani běžní lidé spolu nemluví. A pokud spolu nemluvíme, vzájemně se démonizujeme a střílíme na sebe. To je hrozné, protože pokud by spolu lidé mluvili, pracovali, navštěvovali stejné akce, bylo by to jiné. Dnes je nenávist natolik velká, že se to neděje.

V jednu chvíli váš hrdina říká, že má pocit, že jeho země je jedno velké vězení. Vnímal jste to někdy podobně?

Ve fyzickém, nejjednodušším smyslu, jsme velmi malá země. Rozlohou je Izrael velký jako třetina České republiky, která také není příliš rozlehlá. My ale nikam nemůžeme jet.

Formálně sice máme mírovou dohodu s Egyptem a Jordánskem, ale Egypt ani Sinaj nejsou nyní právě vhodným místem, kam se vydat. Ani Jordánsko není k Izraelcům vstřícné. A do Sýrie nebo Libanonu nemůžeme. Jsme velmi sevření. Nemůžeme si vzít auto a někam vyrazit. Od svých sousedů i svého regionu jsme izolovaní, což není dobré.

Řekl jste, že svou účast na Festival spisovatelů Praha považujete i za dobrou příležitost pro setkání s kolegy-spisovateli z vašeho regionu. V něm se setkávat nemůžete, potřebujete neutrální místo?

Je to paradoxní, ale pro nás je mnohem snazší setkávat se v zahraničí, protože arabští a muslimští intelektuálové nechtějí být spojovaní s Izraelci. To je součást problému. My bychom chtěli být ve svém regionu přijati. Nebude možné uzavřít mír, dokud nebudeme považovaní za lidské bytosti.

Píšete knihy, ale hlavním povoláním jste právník. Byl jste veřejným žalobcem, nyní působíte jako advokát. Jaké to má výhody nebýt spisovatelem na plný úvazek?

Především jako právník slyšíte spoustu zajímavých historek. To je důležité. Také si trochu vybrušujete styl psaní. Mimochodem, Franz Kafka byl právník v pojišťovací společnosti, kde dost trpěl. A je to také způsob, jak si zajistit živobytí. Izrael je velmi malý trh, nemůžete se živit jen psaním.

Ve svém románu Limassol kritizujete tradiční intelektuály jako pokrytce, kteří si uvědomují, že je třeba zajistit bezpečnost země, ale špinavou práci přenechávají ostatním...

Je čestnější být tím, kdo je uprostřed problému, pohybuje se ve světě, v krizi. Nejen tím, kdo je mimo a kritizuje. Také je to zajímavější.

S jakými pocity se díváte na budoucnost Izraele?

Teroristické útoky mě neznepokojují, nezničí nás. Skutečnou hrozbou je, co se může stát s naší společností. Doufám, že pozitivní síly v Izraeli přetrvají a že to bude v pořádku. Negativní, hluboce náboženské síly nechtějí mír ani demokracii. Pokud by získaly moc, nastala by válka a utrpení a tyranie. Z Izraele by se stala země ovládaná teologií. Doufám, že se to nestane. To je moje naděje.

Autor: Zuzana Lizcová
Publikovala Česká pozice Lidových novin, 21. 11. 2015